Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

26. srpna 2010

Začátky v Oslu, Pákistánský paradox


Konečně jsem se dneska dokopal napsat článek k prvním dnům v mém novém domově Oslu. V textu najdete také důvod k názvu článku. Fotky na rajčeti budou později.
V pondělí jsem v Trondheimu skočil na vlak a vyrazil do Osla vstříc životu Erasmáka. Prvním a jediným úkolem pondělka bylo v pořádku se ubytovat. Po příchodu do ubytovací kanceláře jsem zjistil, že přede mnou čeká asi jenom 150 lidí, takže jsem se šel odložit do čekacího stanu. Sednu k prvnímu stolu, a co neslyším – češtinu. Nakonec se z pánů vyklubali nějakej Marek a Jára z Ústí nad Labem, čistě náhodou dva geografové. Svět je malej. Klíče jsem nakonec s trochou štěstí vyválčil, takže jsem nemusel spát na ulici.
Studentská vesnice Sogn, moje bydlení

Úterý bylo ve znamení Welcome Cremony a poznávání buddy group. Ještě předtím jsem musel dopoledne oběhat úvodní kolo byrokracie. Od teď přísahám, že už nikdy nebudu nadávat na administrativu na MU. Přijde mi, že Norové musejí mít karty a potvrzení na všechno (jedna karta splachuje záchod, druhá mušli). Prostě různých studijních karet nikdy není dost. Uvítací ceremoniál za hojné účasti (několik tisíc lidí) proběhl v centru. Více než dlouhé proslovy v norštině zaujalo následné uzavření metra za účelem přepravy všech studentů zadarmo do kampusu. Tedy metra, Norové tomu říkají T-Bane a je to taková rychlejší šalina, která občas zajede pod zem.
Welcome ceremony v centru

Po ceremoniálu jsem stěží nalezl svou buddy skupinu, která je plná sympatických lidí, jak jsem brzo zjistil. Taková převážně evropská pouliční směska – Česká republika, Polsko, Francie, USA, Německo, Rakousko, Británie, Lotyšsko, atd. Taky jeden Číňan, který má na Facebooku dobrý text v kolonce CV: l„My site will keep valid until 31 Dec 2010. Due to some specific reason no legal access to Facebook is available in mainland.“ První společné aktivita potěšila – šli jsme se na kampusu zadarmo nadlábnout. Večer náš buddy-leader Hieu naplánoval účast na „quiz night“. Kvízem bylo vůbec rozumět v tom hluku otázce, natož na ní ještě odpovídat.


Buddy grupa při hraní Vikingů

Ve středu jsem konečně připojil na net a mohl rozjet další vlnu oblíbené zábavy s názvem byrokracie a taky oběhat další informační meetingy. Na bytě je zatím atmosféra taková ponurá a podivná – dva Norové (jeden jenom jí a do noci se tlemí, druhý „dítě stínu“) a jeden Pákistánec. Má tu být 10 lidí, tak snad se situace zlepší.
Ve čtvrtek jsme s buddy grupou vyrazili na procházku k jezeru Sognsvann, které je docela pěkné a taky narvané k prasknutí. Sportuje tu snad půlka Osla naráz. Všude kolem jezera (a i v něm) pobíhali spoře odění podnapilí Norové a Norky. Jedni nám dělali slavobránu, druzí ze sebe stavěli pagodu – zdálo se. Jestli má takhle vypadat běžný den u jezera, tak to čeho se ještě dočkáme. Nakonec jsme zjistili, že se jedná o nějakou tradiční uvítací akci místní sportovní univerzity. Ve čtvrtek dorazili rodiče i s nákladem hromady dalších věcí. Zabralo to pořádnou dobu, než jsem je všechny srovnal do té malé cimry.  Večer jsme vyrazili na flag party. Hned za vchodem jsem potkal člověka – dres Nedvěda a přilbu Čecha. Češi jsou všude. Na akci bylo neuvěřitelně narváno a taky řvala hudba, takže si člověk aspoň procvičil pantomimu.
Flag party

V pátek jsme vyrazili pro změnu na International Cofee Hour aneb Nech se polít kávou od nějakého mezinárodního studenta. Tady jsme potkali Nikolaje, Rusa, který nás naučil hru Mafie (u nás se tomu říká Městečko Palermo), která se později stala oblíbenou. Večer proběhla úspěšná malá kitchen party u Mika, který se ukázal jako vynikající hospodyňka :).
Ještě předtím proběhla u nás v kuchyni scénka, které je věnován nadpis článku. Spolubydlící Pákistánec  Munil, evidentně hodně hladový, vytáhl asi tak o půl deváté nějaké maso, které mu koupil spolubydlící (ten pak odjel). A teď přijdu do kuchyně, tam stojí hladový Munil a rozjímá, jestli maso, které před ním leží na pekáči, je hovězí nebo vepřové. Pákistánci jsou většinou muslimové (=nesmí prase), ale dost jich je taky hinduistů (=nesmí krávu). Dokonce mě žádal o radu. Jestli tam Munil smutně koukal na maso do hluboké noci nebo zhřešil, jsem se už nedozvěděl. Zpětně mi pak došlo, že teď je ramadán, takže muslimové přes den nesmějí jíst a po soumraku se cpou. Tak vznikl „pákistánský paradox“.
Holmenkollen, skvost, chybí už jen Janne Ahonen nahoře
Buddíci při odpočinku ve Vigeland parku

Na víkend byla konečně příznivá předpověď počasí, tak jsme na sobotu naplánovali výlet na Holmenkollen a do Vigeland parku. Holmenkollen = nádhera, co dodat. Lyžařský svatostánek s novým skokanským můstkem hodnotím na 99%. Chybí tomu už jen Janne Ahonen v nájezdové stopě v únoru 2010. Vigeland park je rozsáhlý park v Oslu, v němž jsou pomocí desítek soch vyobrazeny různé etapy lidského života – zajímavé, pro někoho možná trochu depresivní, ale každopádně majestátní dílo. Po prohlídce jsme to zapíchli na sváču v parku. Kousek od nás hrála parta Norů pupendo, jen místo mincí měli kuličkovky a světelné meče. Mike lákal malé děti slovy: „Do you wanna saussage?“, držíce v ruce pytel párků.
Barbecue na ostrově Langoyene v Oslofjord

 

Neděle se konečně dala nazvat letním dnem (lehce přes 20°C a skorojasno), tak jsme vyrazili trajektem na ostrov Langøyene na barbecue a koupačku. Koupačka v Oslofjordu s medůzami při teplotě vody cca 16-17°C byla osvěžující, ale když pak na břehu zafoukalo (a to že pořádně), tak byla pěkná kosa. Vítr nevyhovoval ani grilům na jedno použití, takže grilovačka byla trochu komorní. Odpoledne se „buddíci“ vydali na procházku kolem ostrova.  Já jsem si lehl na molo a nechal se houpat, slunce příjemně hřálo – to byl vrchol blaha, takže jsem si tam poležel hodiny. Na závěr jsme s místními dali partičku volejbalu a frčeli na pevninu. Ještě jsme stihli návštěvu úchvatné stavby, Národní Opery.

Přístav se známou budovou radnice

 

V pondělí se konečně našel čas na večerní do Ikei, abych si dovybavil cimru k obrazu svému. Obtěžkán vybavení z Ikei jsem kolem 23. hodiny vyrazil zpět, ale když jsem z nádraží viděl noční Oslo, bylo jasno, půjdu se podívat na střechu opery. Opera je nádherně nasvícená a z její střechy je ještě lepší výhled. Nakonec jsem rozhlížením a fotografováním na střeše strávil přes hodinu. Na byt jsem dorazil T-banem až kolem jedné, do dvou ještě montoval nové vybavení, takže z toho byla rušná noc.

Noční opera
Peklo

 

Ve středu jsem konečně našel čas i na pořádný výlet po Oslomarce, plné krásných jezer (hezčích než Sognsvann) a zalesněných kopců. Hub jak naděláno, po cestách tečou potoky, cesty vedou skrz bažiny i tady za Oslem, co by kamenem dohodil, takže pohorky se sakra hodí. 

I takhle může být uložená keška :)

Dneska odjezd na týden směr Bergen a hory za rodiči, kteří už tam týden jsou.

15. srpna 2010

Do třetice všeho zlého aneb Jak Thierry rozmlátil kontrolu

Ještě než se rozběhl v Trondheimu náročný mistrovský víkend potkal jsem ráno na snídani v Ugla skole polského reprezentanta Wojciecha Kowalskiho, tak jsem si s ním pěkně pokecal o jeho tříminutové chybě na mé kontrole při finále klasiky. Už zdálky jsem slyšel, jak někdo nadává do kurev a po mrknutí do startovky mi bylo jasné kdo.

V sobotu jsem vyfasoval radiokontrolu uprostřed trati pro baby i pro chlapy, takže přehled o závodě byl dokonalý. „Závod dvou žen“ pro sebe po chybě Simone Niglli v závěru trati závod rozhodla Finka Minna Kauppi. Velmi vyrovnanou mužskou kategorii nakonec rychlým finišem ovládl Nor Carl Waaler Kaas. Nutno říct, že tratě podle mapy vypadaly celkem jednoduše (pro mě tak na půldenní výlet).


Thierry a štafety - drama na pokračování, source: www.woc2010.com

V neděli přišly na řadu štafety. Tentokrát jsem vyfasoval trochu horší radiokontrolu, ale co aspoň byl slyšet spíkr. Před závodem jsme si s Norem na kontrole dělali srandu, co se asi stane Thierrymu do třetice, až zase poběží Francii pro zlato. Před dvěma lety snědl vosu, minulý rok pomáhal zraněnému soupeři, tak co tam pošle letos? :-) O průběhu mužského závodu jsme neměli moc ponětí (spíš takové střípky), až najednou přiběhl evidentně „nasraný“ Thierry Gueorgiou a z ničeho nic třískl vší silou do stojanu naší kontroly č. 97. Říkáme si, že asi udělal nějakou chybu chvíli předtím. Ale Thierry si pro letošek připravil vynechanou 17. kontrolu (č. 97). Když se na ní pak vracel, tak jí to pořádně oplatil. Štafety se staly Finek a Rusů.

Šampionát skončil. A šup do Osla.

13. srpna 2010

Klasika pro Nory a radiokonroly formou SMS



V úterý pokračoval WOC kvalifikací na klasiku, která skončila bez výrazných překvapení. Za to já byl překvapen, když jsem zjistil, že tahat vybavení pro radiokontrolu do kopce dva kilometry norskou bažinou není jen tak.
Trondheim

Ve středu bylo volno (tentokrát již plánované), takže jsem vyrazil pořádnou prohlídku města – univerzitní areál NTNU, pevnost Kriastiansen, televizní věž Tyholttarnet a další. Ve středu vyšlo nádherně počasí – jasno a 26°C, akorát místní domorodci si stěžovali, že je moc vedro.

Čtvrtek přinesl další finálový závod, tentokrát na klasice, takže nás v lese čekala dlouhá šichta. Vyfasoval jsem kontrolu v závěru mužské trati – takže paráda. Než přiběhli první muži (což byly snad 4 hodiny), tak jsem si na kontrole pokecal s Norkou Karin. Když jsem se jí ptal, jaké má povolání, odpověděla, že je farmářka. Až zpětně jsem se dozvěděl, že mimo farmaření taky dělá starostku ve svém městě a v minulosti seděla v norském parlamentu :-). Jediná věc, kterou nemůžu pochopit, je, proč musíme ještě posílat SMSky ve tvaru (číslo kontroly_startovní číslo závodníka, která právě proběhl), když tam taháme radiokontroly – holt moderní metody.

Ženskou klasiku vyhrála opět celkem s přehledem Švýcarka Simone Niglli před domací Marianne Andersen. V mužích se závod vyvíjel vyrovnaně (z pohledu na mé kontrole), dokud nepřiběhla suverénní dvojice Norů – mladý vítěz Olav Lundanes a druhý Anders Nordberg. Po závodě jsem skočil na večeři, která vyhlížela alá „losí bobky“, ale chutnala o poznání líp. Prý to bylo nějaké tradiční jídlo – koule z mletého masa v hnědé omáčce.

V pátek bylo opět volno, tak jsem skočil na prohlídku severní části Bymarky, odkud byly nádherné výhledy na Trondeim a Trondheimsfjord. Byla to příjemná relaxace před náročným vyvrcholením šampionátu – finále middlu a štafety.

Jediné zajímavé zvířátko, které jsem potkal

10. srpna 2010

WOC začal, Švýcaři ovládli Trondheim



Malinko hezčí vláčky jak u nás
Cesta do Trondheimu začala na letišti Praha-Ruzyně náhodným setkáním v dlouhé řadě na pasovou  kontrolu. Potkal jsem orienťáka, Ondřeje Šviráka, který měl v plánu úplně stejnou cestu jako já, takže cesta utekla docela rychle. Na letišti Oslo-Sandefjord čekala hromada naštvaných Poláků na svůj zpožděný let, takže hala naštěstí zůstala výjimečně otevřená i přes noc.
Sprintová aréna ve výstavbě
Hned v neděli byly na programu dva závody – kvalifikace a finále sprintu, takže dobrovolníky čekala celodenní 13h šichta, nicméně plná příjemné a zajímavé práce. Já jsem byl přidělen do týmu časoměřičů. Mým úkolem je vždycky „čapnout“ radiokontrolu, hromadu antén a dlouhou tyč, donést je na vybranou kontrolu, všecko zapnout a zapojit a pak už jen odškrtávat závodníky na startovce. Po dopolední kvalifikaci v terénu (lesík a komplex lidových staveb) jsme se museli velmi rychle přesunout na centrální „Torget“. Tam byla aréna pro odpolední sprintové finále.
Vítězka sprintu Simone Niglli (SUI)

Vítěz sprintu Mathias Müler (SUI)
 Finále sprintu bylo velmi vyrovnané. Tenkorát se běželo v čistě městském terénu s jedním parkem. A Švýcaři a Švýcarky vypálili všem ostatním favoritům rybník. V ženách si pro svůj „stopadesátý“ titul doběhla Švýcarka Simone Niglli. Nutno říct, že: „Tentokrát jsem to opravdu nečekal“.  V cíli měla nakonec fousový náskok 7 desetinek před Švédkou Helenou Jansson. Při finále jsem hlídkoval na kontrole asi 90 vteřin před cílem, takže jsem měl dobrý přehled o průběhu závodu. Nejlepší muži běželi hodně natěsno a ve finiši nakonec dělilo nejlepších sedm chlapů jen osm vteřin. Švýcarskou nadvládu podepsal první Mathias Müller a druhý Fabian Hertner. Když k tomu přihodíme Daniela Hubmana a Matiase Merze, tak budou Švýcaři jen stěží k poražení.
Diváci v aréně na vyhlášení
Po skončení závodu nás čekalo ještě smotání kabelu, který byl natažen po stromech několik kilometrů snad přes půl města. Poučení prvního dne – Ať potkáš na ulici stoletou babču nebo dvouletého prcka, máš stále 99% šanci, že umí anglicky líp než ty. :D Navečer se udělalo nádherně, tak jsem ještě oběhnul centrum města. Katedrála Nidarosdomen a nábřežní domy podél řeky Nidelvy Na pondělí jsem dostal nečekaně volno, takže jsem vyrazil na malou rozhodně stojí zato.
Katedrála Nidarosdomen
Nábřeží řeky Nidelvy
V pondělí jsem dostal nečekaně volno, takže jsem vyrazil na túrku do trondheimské Bymarky. Hnusné dopolední počasí se odpoledne proměnilo v idylku, takže se výšlap vydařil. Výhledy z Grakallenu, nejvyššího vrchu Bymarky (553 m n. m.) stály zato – Trondheimenfjord a pohoří na jihu. Po 20 kiláčkách jsem nakonec skončil v ski centru Granasen, které bude hostit tři závěrečné finálové závody.
Výhled z Grakallenu