Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

25. října 2010

Zima klepe na dveře

Za poslední týden nám tu v Oslu pěkně přituhlo. Takové počasí lze jen stěží nazvat bežným říjnový týdnem. Jasné počasí s sebou přineslo teploty jen velmi výjimečně vystupující nad 0°C. Ve čtvrtek večer se na Oslo snesl i první sníh. Indický spolubydlící Suneel viděl sníh poprvé v životě, tak venku řádil jak malé dítě.

Zmrzlé květiny na Sognu

První sníh na Sognu
Bežná předpověď posledních říjnových dní

19. října 2010

Oktoberfest

Druhý říjnový víkend se nesl ve znamení Oktoberfestu. V týdnu jsem si tam domluvil práci jako domluvil práci jako dobrovolník a za to pak dostal volňásky a žetony na piva, klobásy a jiné dobroty. Šichta mě čekala až v sobotu večer, takže jsem v pátek vyrazil ochutnat atmosféru místního Oktoberfestu do Chateau Neuf. Hned u vchodu do pivního jsem potkal Jamie, američanku z mé buddy grupy, a její spolubydlící Natalie a Magdalenu, takže bylo i o společnost postaráno. Po otestování jednoho britského a jednoho irského patoku jsem zaujal konzervativní přístup a zůstal u chutného německého světlého ležáku. :D Příjemný večer, dobrá atmosféra, jen pomyšlení na zítřejší noční šichtu mě moc nebralo.

Oktoberfest v Chateau Neuf
Na Oktoberfestu s Jamie a Magdalenou

Sobotní šichta v šatně od osmi večer do třetí hodiny ranní se ukázala býti zabávnější, než jsem původně čekal. Šatnáře jsem ještě nikdy nedělal, ale docela mě to chytlo. Jakožto jediný ne-norsky mluvící člověk mezi pracanty jsem společensky unaveným jedincům občas připravoval horké chvilky. Když na nalitého Nora o půl třetí ráno vybalíte otřepanou frázi: "Hei, do you speak English?", tak začít mluvit anglicky může být větší problém, než se zdá. :D Každopádně za těch pár hodin v šatně si člověk vyslechne nejrůznější příběhy od rutinních ztracených cedulek s číslem až po nabídky k sňatku. :D Dokud na věšáku visí kabát dotyčné osoby, tak je vše v nejvyšším pořádku.

Jak jinak ...

Po šichtě k mému překvapení následovala dobrovolnická afterparty. Že jsou čtyři ráno? Nevadí. Samotná vidina piva zdarma v Norsku mě tam táhla. Občas bylo akorát třeba poštelovat ryze norskou společnost a pobídnout ji k mluvéného projevu v jazyce anglickém. Piva, které tam rozdávaly za výčepem, to byla směska všelijakých kousků jen ne klasických desítek či dvanáctek. Takže když jsem měl štestí, tak jsem vyfasoval nějaký lahodný speciál - belgické tmavé pivo 8,5% či americký stout 9,5%, když jsem měl smůlu, tak došlo na norské kořeněné vánoční pivo. Vánoční pivo mi přišlo napoprvé zajímavé, při třetím takovém o půl deváte ráno už jsem smýšlel jinak. :D Je na čase jít se vyspat, v čemž mě utrvdila i četa Indů uklizejících prostory Chateau Neuf po včerejším řádění návštěvníků. Předsevzetí napříště - norské vánoční pivo nikdy více. :D

Na odchodu z afterparty, Indové uklízí Chateau Neuf

4. října 2010

Mapy - takhle teda ne

Když někomu půjčíte GIS a on si pohraje s barvičkama, tak to dopadne třeba takhle nebo ještě hůř. Mapa z norských ekonomických novin, kterou jsem nalezl v jedné nejmenované sauně. Bílá barva pro 0% růst, modrá pro nejvyšší růst a to, že některé třídy z legendy se na mapě vůbec nevyskytují, o tom radši nemluvím:

Kjempesprekken aneb o-maraton norskou bažinou


Ani jsem nestačil vybalit z Tromsø a hned v pátek jsem se zapakovaným báglem vyrážel orienťácký víkend (nazvaný Kjempesprekken) do Nordmarky. Na Holmenkollenu jsem se srazil se Stefanem a Sveniou a vyrazili jsme na 8 kilometrový pochod na KSI-hyttu. Páteční večer proběhl v poklidu, asi se všichni šetřili na sobotní o-běh.

centrum víkendu, KSI-hytta v Nordmarce

V sobotu byl nabitý program. V 10 hodin byl start Kjempesprekkenu - běh dvojic na trati 6, 12, 18 nebo 30km. Volím 12km a doufám, že to fyzicky vydržím. Zpetně si uvědomuji, že jsem tak dlouhou vzdálenost neběžel skoro tři roky. V půlce trati přibírám do vláčku Máru, který se trochu spozdil. Závod dokončuji vyčerpán po 2 hodinách a 45 minut. Chyby radši nepočítám, ale jsem rád, že jsem v cíli. Po závodě hodinka v sauně (55°C, u okna 35°C, takže lépe by tomu seděl název, třeba "teplá místnost") a dvě hodinky zaslouženého spánku, abych byl fit na večerní banket. Večerní banket - hromada dobrot, povídání, trocha tance. Ale nakonec jdu spát jako posledni v jednu hodinu. Doufám, že mi ještě norští orienťáci ukážou, že vydrží něco víc. Jediný účastník 30km tratě, 59letý Bjorn, startoval v 8h ráno a v 9h večer volal, že si to dokončí zítra. :D Nejdelší trať dokončil pokaždé za 30 let existence závodu.

večerní banket
Oyvind se pokouší o taneční akrobacii s Tordem

V neděli zpakovat, uklidit a šup v dešti zpátky do Osla. Příjemný víkend - zničil jsem se fyzicky (což nepřekvapilo) a nezničil se společensky (což překvapilo). :) Fotky naleznete ZDE.

Co dalo a vzalo září?

Zaří přineslo i mnoho dalších erasmáckých kratochvíli. Tady jsou vybrané některé, ze kterých mám fotky - což se o všemožných kitchen party a podobně, nedá říct:

Jedné zaříjové soboty jsme vyrazili komentovanou procházku podel řeky Akerselvy. A nutno říct, že bylo na co koukat. Simbióza přírody a "velkoměsta" je zde dovedena vrcholu - od Maridalsvannetu, přes zrekonstruovanou průmyslovou zónu Nydalen, vodopády uprostřed města, umělecké doupě Housemania až do přistěhovalecké části staré Osla, do Gronlandu. Fotky jsou ZDE.

i takové vodopády najdete v centru Osla
V pondělí byla na pořadu International dinner. Ten den jsem trochu nestíhal, tak jsem svůj výtvor vytáhl z pece a bežel rovnou na T-bane, abych včas dorazil do Chateau Neuf. International určitě, dinner a to že pořádnej, tak jsem "napral nácka" a kulil si to dom. :D Hlavní cenu vyhrála dobře organizovaná středoevropská skupina (tedy vlastně polsko-slovenská). Halušky měly špicový, ten polskej "jarek, dudek" nebo, jak tomu říkali, už nebyl nic moc. Nakonec mi došlo, že mi vlastně nejvíc chutnal můj výtvor. Ale nejsem si jist, jestli mi nechutnal spíš ten pocit. Fotky jsou ZDE.

mňamka už se peče

A do třetice všeho dobrého špatnou akcí nebyl ani noční pochod za svíčkami podel Akerselvy s množstvím kulturních vystoupení nazvaný Elvelangs i fakkellys. Z počátku jsme postupovali v pořádné tlačenici, ale sílící déšť vyčistil zrno od plev a hned se šlo lépe. I přes pořádný slejvák stálo za to dojít až k vodopádům na Grunnelocce. Fotky jsou ZDE.

na nočním pochodu v Nydalenu
noční Ovre fossen

Cesta za polární kruh

Noťas je konečně zpátky ze servisu, takže můžu vyrovnat resty za několikatýdenní půst. Pětidenní cesta za polární kruh do Tromsø byla šitá horkou jehlou, takže jsme nakonec odjeli dva, já a Petra, a v Tromsø čekal náš hostitel Mišú. Ve středu 25. září v 9:00 ráno jsme přistáli v Tromsø, které nás uvítalo zamračenou oblohou. V letadle jsem se dobře pobavil, když se trojice letušek snažila půl hodiny vylomit dveře od záchodu, kde se zasekla čtvrtá letuška. Na letišti nás už čekal Mišú, který nás odvezl do své residence.

letecký pohled na zasneženého hory Nordlandu
Sklad pneumatik, třeba v kuchyni

 Po snídani jsme vydali na víkendovou cestu na Lofoty a doufali, že na Lofotách bude lepší počasí než v Tromsø. Na obloze občas vykoukla nějaká ta modrá díra, ale častěji z ní spíš padala mokrá tekutina. Výsledkem byly extrémní množství duh, které nás časem už vůbec nevzrušovali, a autotrip s krátkými procházkami. Dohromady s Michalovým výkladem (takového průvodce byste se nedohledali) to rozhodně stálo za to :). První noc jsme to zapíchli na odpočívadle uprostřed Lofot a doufali v lepší ráno.

stanování na Lofotech
Mišú a koupel na písečné severonorské riviéře s chaluhami

To nepřišlo. A tak jsme se vydali přes špičaté štíty, písečné pláže, rybářské vesnice a další krásy Lofot do cíle naší cesty poslední civilizace na Lofotách, vesnice „Å“ (shodou okolnostní i poslední písmeno norské abecedy).  Cestou jsme se stavili na krásné písečné pláži, kde si Michal vykoupal … kotníky v krásně studené vodě. Zbytek výpravy se této kratochvíle zdržel. Navštívili jsme několik rybářských vesnic, které se proměnili v „malebná místa bez atmosféry“ (jak se dočtete v průvodci). V „Å“ jsme se zasytili domácí zelňačkou od našeho hostitele a vyrazili na více než 500km dlouho zpáteční cestu. Z původního plánu strávit venku dvě noci kvůli počasí sešlo, abychom nakonec kolem čtvrté hodiny ranní v pondělí dorazili do Tromsø. Výsledkem bylo 1100 ujetých kilometrů z Tromsø do „Å“a zpět za 39 hodin a bezpočet vypitých kafí na benzinkách Statoil. Za 100 NOKů si koupíte hrneček a pak už si jen na každé benzince zajdete pro kafe, čaj či horkou čokoládu zadarmo po celý rok.

Rybářská vesnice Hamnoya pod štíty Lofot
 Ohříváme zelňačku v "A" 
Pondělí – viditelnost mizerná, srážky vydatné = jdeme si prohlédnout město (nebo vesnici, jak chcete) a muzea, která mají mimochodem v pondělí povětšinou zavřeno. Abych Tromsø nekřivdil - je to velmi pěkné město uprostřed divočiny, které má svůj trochu drsný půvab a množství klenotů moderní architektury, které se rozhodně povedly. Otevírací doba muzeí a galerií rozhodně zaujme, protože zima podle nich začíná 16. srpna. Průměrný středoevropan na to kouká jak péro z gauče.

Otevírací hodiny - zima začíná 16. srpna
Úterý se vyvedlo o malinko lépe, tak jsme si vyšlápli nedaleký vršek Fjellheisen (497 m n. m), abychom se podívali na Tromsø zeshora tak, jak ho vyobrazují všechny pohlednice. Tromsø je totiž město na ostrově. Odpoledne zbyl čas i na kulturu – Perspektivet galerie s výstavou fotografií ze života ruských rybářů rozhodně zaujala a to velmi. Načež jsme se uklidili do přívětivé knihovny a čekali na Michala až skončí v práci. Večeři jsme nakonec nečekaně dostali u Kataríny, Slovenky žijící již pár let v Tromsø. Je vidět, že to je tu jedna velká československá nebo slovenskočeská rodina. Petra bohužel nečekaně zjistila, že popletla datum odletu, tak jsme jí museli hodit na letiště o den dříve, než měla v plánu.

Tromso
Slunce prosvítá Arktickou katedrálou
K Petřině smůle se předpověď na mírně lepší středeční počasí nepotvrdila. Ráno jsem totiž rozhrnul záclony a spatřil zcela jasnou oblohu. Okamžitě jsem věděl, že mé dnešní kroky povedou na dobře viditelný masivní vrchol Tromsdalstindenu pokrytý sněhem. Sedmihodinová túrka, 1400m převýšení a 26km v kombinaci s skvělým počasím a viditelností po velké části kraje Troms byly balzám na duši. Škoda, že musím dnes zpět do Osla. Na hřebeni bylo celkem dost sněhu, takže jsem musel dávat pozor, když se mi noha propadla 60cm do sněhu mezi kameny. Ale 1238 metrů vysoký vrchol jsem nakonec v pohodě zdolal. Na sestupu dolů jsem potkal místní hematoložku Lenu, takže jsem si dobře pokecal a nakonec se ještě nechal svést do Tromsø. Po takovém nádherném dni se mi Tromsø opouštělo s těžkým srdcem.

Skorovrcholovka z Tromsdalstindenu, o sníh nebyla nouze
Výhledy stály za to, tady jeden na Ramfjord
Arktická katedrála, vlevo zdolaný zasnežený Tromsdalstinden a vpravo zdolaný Fjellheisen

Zhodnocení výpravy:

1. Díky moc Michalovi za střechu nad hlavou, žvanec a uvedení do života v severním Norska a Petře za společnost na cestách. :)

2. Předpověď počasí pro severní Norsko vám řekne, jak na 99% nebude. Nejlepší je, když se podíváš na oblohu a hned víš, jak bude příštích 30 vteřin.

3. Kdo si počká, ten se dočká.

Fotky si můžete prohlédnout ZDE.