Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

21. dubna 2011

Otevírání bajkové sezóny na Balatonu


Tradiční akce. Tradiční sestava. Tradičně krásný jarní Balaton. Přestože teprve 2. ročník. Stejně jako loni jsme se ve vyzkoušené sestavě - Vorel, Shaby a já vydali prodloužený víkend na 1. kolo ČP MTBO, které se již tradičně koná v dubnu na Balatonu. Letos bylo centrem závodů městěčko Tapolca v kraji malých vulkanických vršku. Loňské Palermo se sice neopakovalo, i tak počasí nakonec vyšlo dobré.

Ubytováni jsem byli v místní sportovní hale, jejíž otevírací hodiny byly řekněme mírně nestandartní. V pátek otevřeli tělocvičnu pro bajkery přesto, že místní házenkářky v ní měly ještě trénink. Ještě větší překvapení nás čekalo v sobotu po dopoledním výletě, když jsme se navrátili do zcela liduprázdné tělocvičny, v niž zůstaly pouze naše věci. Po chvíli neskrývaného úžasu naklusal místní pořadatel, aby nám oznámil, že tělocvična se měla zavírat už kdysi dávno a že se zas otevře večer. Jestli o tom někde předtím psali, to je mi záhadou.

skupinovka na Scobanci
zámková stěna pod Badacsony
listnaté lesy, břečťan a zelený koberec - i tak vypadá jaro na Balatonu


V pátek odpoledne jsem vyrazili na krátký "cyklo"-výlet (občas spíš horolezení) na vulkanický vršek Csobanc s hradem. V sobotu dopoledne jsem Shabyho přehlasovali a nakonec se vydali bez kol na pěší výlet, což se ukázalo jako dobrý volba. Další vulkanický vršek a trochu stolová hora Badacsony se zelenal o stošest. Krajina okolo Balatonu má svoje jedinečné kouzlo, které třeba u nás na venkově prostě nenajdete a jaro je ideální čas na návštěvu. Večery jsme trávili ve společnosti Piškota, Jančy a Drehera za 400 HUFů. Loňská zapadlá "čtyřka" v Balatonfüredu, kde točili Šoproni za 270 HUFů se prostě nekonala.

V sobotu a v neděli nás čekali dva závody. Terény tradičně pro Čechy trochu netradiční. Stavba sobotního middlu H21C se staviteli vyloženě nepovedla - tak mapově primitivní trať jsem na bajkách asi ještě nejel. Ostatní kategorie měly tratě lepší. Díky tomu jsem aspoň na úvod sezóny zajel "nepokažený" závod (11. místo), což se cení. Vorlík neměl dvakrát dobrý den a po dvou velkých chybách skončil na 28. místě. Shaby zajel v H21B velmi slušně a bylo z toho 7. místo. Piškot si "rutinérsky" dojel opět v Maďarsku pro áčkovou licenci, když vyhrál H21B Neděle byla ve znamení longu s hromadným startem. Stavba tratí o poznání lepší, terén taky. V mém podání opět slušný závod (jen cca 2 min ztracené na zasekané pasece mrzí) a 9. místo. Celkově velmi solidní závodní víkend. Vorlík i přes nějaké drobné chybky zajel podstatně lépe a spravil si náladu 14. místem. Shaby zazářil 2. místem v H21B a nebýt Slováka jezdící Český pohár už by měl licenci A.


důkladná rozcvička, základ úspěchu
Vorel na trati
Shaby druhý v H21B


Na cestě domů vládla všeobecná spokojenost s vydařeným víkendem. A až mě příští někdo řekne Balaton, tak mu řeknu - jedem. :)

Fotky naleznete na Rajčeti ZDE.

18. dubna 2011

Vídeňský víkend u Johanny

Vídeň je tak blízko. Já tam nikdy pořádně nebyl. To se musí napravit. Druhý dubnový víkend jsme uspořádali malý "Oslo meeting" ve Vídni. V pátek jsem společně s Petrou vyrazili busem Student Agency do Vídně.

Johanna a nový typ referenční plochy - vejcoid


Johanna, naše hostitelka, přebývá na vstkutku luxusní "koleji" - rekostruovaný kostel v centru Vídně. Nezbylo než mlčky porovnávat s Brnem. O pohodlné víkendové zázemí každopádně bylo dokonale postaráno. Hnedle jak bylo Johanna "almost" ready to go, mohlo se vyrazit do města. :D Procházka ke Stephansdomu, setkání s Magdalenou, posezení v kavárně a hurrá na kutě.

výhled na Vídeň z Kahlenbergu
Petra a Johanna na Kahlenbergu
Karlskirche
 

Program byl bohatý. Tři dny jsou málo. Ale přijeli jsme si sem hlavně orazit, takže rozhodně žádné nahánění "must see" památek.V sobotu dopoledne jsme vyrazili očekovat výhledy na Vídeň na Kahlenberg, kopec s vinohrady nad městem. Odpoledne už bez Johanny na prohlídku památek podle vnitřního městského okruhu - Radhaus, Hofburg, Burgtheater, Parlament, Karlskirche, atd. Večer byl ve znamení čekání na naši "almost ready" hostitelku Johannu a poté narozeninové párty dvou Johanniných známých. Návrat ve tři ráno vedl k překvapivému zjištění (i pro Johannu), že U-bahn jezdí celou noc.

zámek Schónbrunn a jeho zahrady

všici tři na Schönbrunnu

a jedna z Prateru


V neděli byl hlavním cílem Schönbrunn. Slušný toť zámeček. Počasí behěm celého víkendu bylo stabilní - slunečno a velmi silný vítr. Před odjezdem z Pratersternu jsme ještě udělali malou zacházku do Prateru. A hurrá do Brna za kamárádkou Bakalářkou. Thanks, Johanna. ;-)

Fotky naleznete na Rajčeti ZDE.

8. dubna 2011

ISC MU Sněžka trip

V únoru jsem se uvrtal do organizace výletu na Sněžku pro brněnské erasmáky. Výlet byl naplánován na poslední březnový víkend. Přihlášeno bylo 9 lidí, ráno na nádraží jich dorazilo 6, prostě erasmácká klasika. :D Takže nakonec jsem měl "na povel" šest bab.

grupen foto z Teplických skal

Bulharsko-německo-slovinsko-brazilsko-polsko-litevský mix v sestavě Alyona, Ellen, Jana, Marilia, Marta a Vaiva vyrazil na zdlouhavou vlakem v sobotu ráno. Sobotní plán na procházku po Adršpachu nedopadl příliš slavně, tak jsem se museli spokojit s výšlapem kolem Teplice nad Metují. Následovala kupa improvizace a nakonec úspěšné vylodění v Peci pod Sněžkou. Ellen měla jisté problémy s chůzí, tak jsme vymýšleli co dál. Nakonec si já trotl vzpomněl, že na Sněžku vlastně vede lanovka, takže bylo vyřešeno. Dodnes nechápu, jak jsem na to mohl zapomenout. Zbytek grupy si střihl prudký podvečerní výstup na Růžohorky, kde jsme měli zajištěné ubytování.

žranice na Děčínské boudě

to jedně a pan domací jako by si z oka vypadli


Děčínská chata byla po náročném dni balzám na duši, nohy i žaludek. Výborná rodinná atmosféra, personál, který pro chatu žije, výtečná krkonošská kuchyně a skvělé ceny. A navrch ještě roztomilý chlupatý "equipment" chaty - pět psů od bernardýnů po jorkšíráka, dva dny staré jehně, malé dítko, atd. Děčínskou chatu rozhodně doporučuju všem.

další ze sympatických obyvatlů chaty


Ráno jsem se probudili do azura, takže teplota pod nulou ani nevadila. O neděli ani není co psát, protože to byla samá idylka. Všichni vzorně šlapali, Sněžku zdolali po svých, počasí bylo výtečné, pěkně jsme si připálili ksichty. Mission successfull.

grupen foto před vrcholem Sněžky

detail je důležitý

vrcholovka v kompletní sestavě

nad Obřím dolem

zimní Sněžka je nádherná


Totálně vyčerpaní z dlouhé cesty jsem se v neděli večer vrátili do Brna. Víkend se vydařil se vším všudy. A moje průvodcovská premiéra dopadla na výtečnou - všichni se vrátili do Brna a vylezli Sněžku. :)

Fotky z víkendu najdete na Rajčeti ZDE.