Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

28. listopadu 2012

Alta 3000


Poslední listopadový víkend patřil Díkuvzdání (vždy čtvrtý čtvrtek v listopadu), které navíc přineslo dva dny volna. Výuka pádí mílovým tempem, takže jsem po bezesných nocích, přivítal několik dní vorazu. Čtvrteční Díkuvzdání jsem díky pozvání jednoho geografa strávil v příjemné společnosti několika jeho přátel, jejich dětí a psů a přitom se ještě mohl dobře nadlábnout. Nebudeme předstírat, že krocan a plný žaludek není hlavní motivem tohoto národní svátku. Je. Původním motivem však bylo poněkud ironicky vzdání díku domorodým indiánů za to, že kolonizátory tak srdečně přijali ve své domovině. Ti je pak na oplátku vybili (nadneseně řečeno).

Fotky najdete ZDE.

zásoby k chatě musí jet rolbou
nad lanovkou

Tento článek však není o Díkuvzdání, ale o tom, co následovalo o víkendu. První pořádný sněhový víkend v Altě. Andrew velkoryse nabídl svoji horskou chatu v horách na Altou, zimním středisku v pohoří Wasatch, a zorganizoval úžasný zimní víkend. Tahle útulná chata leží skoro ve 3000 m n. m., pojme dobrých 15 lidí a v zimě k ní nevede silnice, ale přesto je vybavena víc než dobře. Tedy Elektřina, plyn a hlavně výřivka a sauna. :D Zimní cesta k chatě se sestává  z části na lanovce a části na pěško (případně rolbou, která k chatě patří). Tedy vše je třeba na chatu dotáhnout. A to není žádná sranda.

Ferda a zásoby pitiva, spíš jejich zlomek

Nakonec jsme vyrazili v počtu 13 lidí - část lidí se sjezdovými lyžemi a část se sněžnicemi. Úkolem posádky našeho auta, které se ku podivu sestávalo opět z jednoho Čecha a čtyřech Němců a Němek, byl nákup pitiva, což byl úkol vcelku snadný. Vytáhnout desítky lahví různé velikosti i obsahu na lanovce a potom na sněžnicích nahoru na chatu už taková sranda nebyla. Obsluha lanovky chvíli tvrdila, že kartonová krabice s několika lahvemi vodky a ginu je "bezpečnostní riziko", nakonec mě ale na sedačku bez problému pustila.

odhadem dvě ráno a dva stupně pod nulou
odhadem dvě ráno a dva stupně pod nulou
soutěž
první paprsky na svazích Little Cottonwood Canyonu
ptactvo hoduje na kuřeti od večeře
snídaně s pěknými výhledy ... vejce na tisíc způsobů

Program víkendu se sestával z večeře na díkuvzdání, konzumace nápojů s různým obsahem lihu (někdy i bez), saunování, "výřivkování", dospávání a především lyžování a v mém případě "sněžnicování". To jsou mi slova. Páteční pečená kuřata byla tak trochu brzkým hřebem jídelníčku, pak už to šlo s množstvím dostupného jídla rapidně dolu, což nelze říct o množství lihovin, kterých bylo víc než dost. Večery lepší více nekomentovat. Kosti po kuřatech se prostě hodí na verandu a ptáci (od sojek po krkavce, podle Andrewa občas přiletí i orel) je během pár hodin sežerou. Na těstovinách zase ujíždí místní veverky.

lyžařské středisko Alta a údolí Little Cottonwood Canyon 
Monika, já a Holger na sněžnicích
chata, rolba a bílo
odpolední výšlap k jezeru Secret Lake už i s rekonvalescenty
grupen foto u sobotní večeře

Hlavní náplní bílé části dne pak byly kratší i delší výlety na sněžnicích v sestavě Daniel, Monika, Holger a Chris, která se průběžně obměňovala podle schopnosti jednotlivých členů chodit, mluvit, apod. Míst, kam se vydat je fůra. V okolí chaty jsou zamrzlá jezera, zasněžená sedla a třítisícové vrcholy, co by kamenem dohodil. Sobota patřila především testování sněžnic v okolí chaty a pak výšlapu k jezeru Secret Lake. Pro mě to bylo poprvé a rozhodně ne naposledy. V neděli jsme pak vyrazili do sedla Catherine Pass, a jelikož čas na sněžnicích plyne neuvěřitelně pomalu, tak se část z nás vydala dále na vrchol Sunset Peak (3 246 m n. m.), který se tyčí na opačné straně nad sedlem než Mt. Wolverine, na nějž jsme s Mikem lezli koncem září - tou dobou ještě v triku a kraťasech. Vrchol Sunset Peak se nakonec ukázal jako celkem náročný (kvůli skalnímu bloku, jenž bylo nutno zdlouhavě obejít), ale výhledy po okolí za to stály rozhodně stály. Lepší psychickou regeneraci si člověk nemůže přát a tenhle víkend rozhodně stojí za zapamatování a dlouhé roky. Sněžnice se zřejmě stanou mým dobrým přítelem po zimy. Z postřehů: Zmrzlý sníh je lepší než prašan při cestě nahoru, prašan většinou oceníte při cestě dolu.

veverky ujíždí na těstovinách s hovězím
grupen foto v plné polní
vrchol Sunset Peak
vrchol Sunset Peak (3 246 m n. m.)



9. listopadu 2012

Čtvrt roku za Louží a první hromada sněhu


Původně jsem chtěl jenom poznamenat, že už jsem pryč čtvrt roku. Pěkně to letí. Ale ... Včera jsem ještě chodil po venku v kraťasech a sandálech a dneska už nám od rána napadlo skoro 20 čísel sněhu a sněžit by mělo celý víkend. Menší změna. První sníh už sice přišel před dvěma týdny, ale pak se zase výrazně oteplilo. Zbytek už jen ve fotografiích. ***Sobotní update: sněží, jak blázen, dneska navíc i mrzlo, takže byla všude klouzačka. Ve studentské vesnice leží tak 35 čísel sněhu a o kus výš v kopcích skoro půl metru. *** Nedělní update - studentská vesnice má skoro půl metru sněhu.

Fotky najdete ZDE.

Americký sněhulák před naším barákem na kolejích
r

areál studentské vesnice na kampusu

sněhulák má tak 2 metry a 30 centimetrů na výšku

5. listopadu 2012

UFakt 5: Obama vs. Romney? Utah má jasno, USA nikoliv.


Již zítra čeká USA opět po 4 letech velký den. Barack Obama. Mitt Romney. Dva prezidentští kandidáti, dvou různých stran. Přes 300 miliónů obyvatel (mínus hodně dětí, ty samozřejmě nemůžou volit), kteří v úterý 6. listopadu vyberou nového prezidenta Spojených Států Amerických. Pojďme se na to podívat trochu blíž.

zdroj: Surviving College

Americký volební systém je pro mnoho lidí dosti neprůhledný. Nebudu si nic nalhávat, patřím mezi ně taky a navíc nejsem žádný politolog, takže zde jen stručné shrnutí, jak to při volbách chodí. Zítra přijdou nebo taky nepřijdou oprávnění voliči k volbám a vyberou svého favorita z dvojice kandidátů. Jeden je tradičně republikán a druhý demokrat. Vlastně to není tak jednoduché. Lidé volí ve volbách tzv. volitele (kongresmany a senátory) a ti pak na společném shromáždění v prosinci zvolí nového prezidenta (což je ale technicky spíše formalita). Volitelů je celkem 538 a aby jeden z kandidátů zvítězil potřebuje získat hlasy minimálně 270 volitelů. Každý stát unie (a těch je 50 plus District of Columbia) má přidělen určitý počet volitelů podle aktuálního počtu obyvatel. Vtip je však v tom, že volební systém naprosté většiny států je založen na většinovém principu - tedy "vítěz bere vše" (poměrný systém funguje pouze ve státech Nebraska a Maine). Takže když jeden kandidát získá v daném státě pouze o něco málo hlasů méně než ten druhý, tak stejně neobdrží žádné volitele.

Obě strany, tedy republikáni a demokraté, vybírají své kandidáty, v tzv. primárních volbách neboli primárkách (v případě, že prezident obhajuje svůj post, tak to není až tak žhavé). V roce 2012 proti sobě stojí, Barack Obama, současný demokratický prezident, první afroameričan v úřadu, který za sebou má čtyřleté období, které přineslo hodně složitých situací a řešení, která byla často různě úspěšná či neúspěšná, a Mitt Romney, byznysmen, mormon a bývalý republikánský guvernér státu Massachusets (Boston), který je pro mnohé hrdinou a pro mnohé také poměrně kontroverzní postavou díky svému majetku, vazbě na vyšší vrsty a konzervativnímu postoji v řadě témat sociální oblasti. Uff, snad jsem do tohodle odstavce nenapsal moc ptákovin. Původně se zdálo, že Mitt Romney po svých mnoha nešťastných vyjádřeních nemá mnoho šancí (ve stylu: 47% lidí mě nikde nebude volit či zde je můj oblíbený výrok k Londýnské olympiádě), ale po kandidátské debatě v Denveru, kde Barack Obama ukázal svou slabou stránku, se situace začala vyvíjet více ve prospěch Mitta Romneyho. Nyní je situace extrémně vyrovnaná, i když ve všeobecném mínění asi zůstává nepapapapatrným favoritem stávající prezident Barack Obama.

Tady je jasno. Utah volí, svého hrdinu, Mitta. Jeho pozice je neotřesitelná a důvody zjevné. Je to mormon. Mormonská církev (LDS) má své centrum tady v Utahu. Konzervativní postoje (ne potratům, homosexuálům, apod.) jsou tady taky jako doma. A nesmím zapomenout ani na fakt, že Mitt Romney jako ředitel výkonného výboru zimní olympiády v Salt Lake City 2002 vyvedl tuto akci z červených čísel směrem k zisku a také úspěšnému pořádání. Snad jediný okrsek, kde by mohl vyhrát Barack Obama je centrum samotného Salt Lake City (přesto, že tu stojí hlavní mormonský chrám the Temple, tak je to trochu paradoxně nejliberálnější místo v celém Utahu). Jo, a kdyby hlasovali místní mezinárodní studenti, tak by Mitt dosáhl stěží na 1% hlasů. :D V Utahu ale dostane Mitt Romney kolem 70% hlasů (suverénně nejvíc v celých Státech). Pokud se z toho odstavce zdá, že jsem zaujatý, tak je to asi pravda.

Obecně existují tradičně republikánské státy (celý jih a střed USA) i tradičně demokratické státy (severovýchodní pobřeží, oblast Velkých jezer a také Pacifické pobřeží), které vždy volí svoji barvu: Žádný z kandidátů se tak ani vlastně moc nesnaží získat tamní voliče na svou stranu. Klíčové jsou větší státy (s více voliteli), kde to je často velmi těsné (např. 49/51) a výhra či prohra v nich může být klíčová. Kdo vyhraje bitvu o Colorado, Floridu, Virginii či Ohio, tak se zřejmě stane příštím americkým prezidentem ... 

Každý si může zahlasovat sám, tady je jeden můj absurdní tip, zdroj: USAToday


Obarvěte si svojí mapku i vy, třebas na webu CNN. Komentáře s ukázkou jsou vítány.

A bonus na závěr - Mitt Mitt Romney style :D