Spojené Státy Lega

Webová mapa USA trochu jinak - Spojené Státy Lega

Happy Holidays!

Dneska jenom rychlovka a odkaz na vánoční video (přání), které jsme minulý týden natočili na IT oddělení pro kanál města na Youtube. Já jsem si v něm zahrál kulisu čtvrté kategorie. :D

Tři pilíře: práce, orienťák a spolubydlící

Po roce v Utahu nabitém rozmanitými pestrobarevnými zážitky, místy a lidmi nastala změna. Avšak nikoli změna k horšímu či k lepšímu, ale prostě změna. Můj současný pobyt v Champaign, Illinois je rozhodně jiný. Jinak řečeno, staví na jiných základech než studijní pobyt v Utahu. Až na drobné výjimky u mě panuje s touto změnu velká spokojenost. Ano, moje "srdce" zůstalo ležet uprostřed nyní zasněžené pouště daleko na západě odsud. Tedy kromě dvou dalších, které jsem zanechal v norském Oslu a hlavně doma v Čechách. Ale...  Zdejší pobyt nestaví na místě, ale na pracovních zkušenostech, komunitě a lidech. Konkrétně pak na mé současné GISácké stáži (nyní vlastně stážích), orienťáku a mých spolubydlících. Více o třech hlavním pilířích mého života zde se dočtete v následujících odstavcích.

Začnu stáží a prací, jelikož to je to, co mě sem mezi kukuřici a veverky přivedlo. V půli července zbývalo pár týdnů do mého odjezdu z Utahu, když mi přišla nabídka na GISáckou stáž na radnici města Champaign. I přes fůru hektického zařizování jsem nakonec začátkem září poprvé vstoupil do žluté budovy se zelenou věží. Jako již standardně jsem vyfasoval svojí vlastní krychli a mohl začít nabírat nové pracovní zkušenosti. Nyní už je tomu více než tři měsíce a stáž se vyvíjí velmi dobře. Můj šéf / mentor DeShawn je jedním z mých devíti spolupracovníků v IT oddělení. DeShawn má často dost nabitý rozvrh a většinou mu ho vůbec nezávidím, ale vždy si na mě najde čas. Čas od času zapomíná některé své úkoly, takže funguju jako takový "chodící zápisník úkolů". Celkově je tahle stáž určitě posun dopředu v náročnosti svěřených úkolů a množství zodpovědnosti. A tentokrát mi za to i platí nějaké drobné, abych přežil na tomto světě. Jediným problémem této stáže tak až do nedávna byl pouze poloviční úvazek, který jsem ovšem nyní přetavil ve výhodu. Před dvěma týdny jsem paralelně začat pracovat na půl úvazku jako "dočasný GIS specialista" (překlady pracovní pozic z angličtiny stojí za starou belu) ve společnosti Waterborne Environmental. Ta se věnuje enviromentálnímu a agrárnímu poradenství. Byl jsem přidělen  k velmi zajímavému projektu, který studuje společný výskyt ohrožených vodních živočichů a aplikace pesticidů v centrálním údolí Kalifornie. Tato pozice je rozhodně velká změna oproti všemu, co jsem doposavad dělal. Veškerá zodpovědnost zde leží na mně, mí spolupracovníci jsou tisíc kilometrů daleko (vše elektronicky nebo po telefonu) a hlavně náplní mé práce je - enviromentální prostorová analýza (prostě pravý opak všech mých dosavadních stáží). Моje spokojenost je tím znásobena.

radnice města Champaign, source: City of Champaign website

Orienťák!!! Tenhle článek už mi trochu pije krev, takže vás odkážu na předchozí články o něm a slíbím článek v budoucnu. Sliby na blogu jsou od toho, aby se zapomínaly nebo záměrně neplnily. Snad jenom napíšu, že minulou sobotu jsem si konečně splnil malý a nedůležitý o-cíl - vyhrát tady jeden závod, který nepořádá zdejší klub. Na desátý pokus se mi to konečně povedlo při sobotním skorelaufu na cca 4 - 5 km v kopcovitém lesoparku v Indianapolis. Dosavadní bilance tohoto podzimu tedy je 2-4-2-2-1 (1.místo, 2. místo, 3. místo, 4. místo a disk). Tomu se budu moct doma zase jenom smát. :D

Orienteering Illini v Robinson Parku

Třetím a nikoli nejméně důležitým pilířem jsou moje skvělé spolubydlící Danielle, Jess a Kelsey a ještě lepší pes Sherman. Při střelbě na slepo (při hledání pokoje online) ani po svém příjezdu jsem si nedovedl zcela představit, jaké štěstí na spolubydlící jsem měl. Na baráku vládne totální přátelská pohoda. O víkendu jsme koupili vánoční strom. Vánoční besídky a večeře budou brzy v plném proudu. V únoru se mi asi nebude chtít jen tak vystěhovat a tahle čtyřka mi bude dost chybět. Třeba bych si je mohl na čas "teleportovat" to budoucího baráku v Brně. :D

konečně fotka se spolubydlama - zleva Kelsey, Danielle a Jess

Tornádo aneb polední nedělní pivko ve sklepě

Blog v poslední době zavání pachem již delší dobu tlejících článků. Čerstvý vzduch v podobě nového článku však přivál nedělní vítr. A s ním přišlo taky tornádo (nebo spíš série tornád). Pro babičky a další, již o mě mají strach, pro jistotu předesílám, že se mi nic nestalo a tornádo se mého města nedotklo. Navíc tak výrazná série tornád je v pozdní sezóně zde na Středozápadu celkem neobvyklá a šance, že se něco podobného bude opakovat, je nízká, jelikož moc teplého vzduchu už sem asi do mého odjezdu nedorazí.

vlastní fotky opět nejsou - Copyright: Jan Havlas

Nedělní série tornád měla největší dopad na "můj" stát Illinois. Původně plánovaný orienťácký výjezd (pátek - sobota) do města Washington, IL jsme nakonec odpískali. V neděli se pak Washington stal nejvíce postiženým místem se stovkami poškozených domů. Plánovaný nedělní výlet do Indiany jsme ráno nakonec také zavrhli. Počasí bylo deštivé, větrné, ale teplé (listopadových 17°C). Líné nedělní dopoledne při hraní deskových her (Osadníci z Katanu) kolem 12:30 přеrušila SMSka, jenž přišla na mobil mé spolubydlící Danielle. Po krátce diskuzi a okouknutí nějakých předpovědních modelů jsme se raději na půl hodiny odebrali s lahváčem do sklepa. Kolem jedné, když byl stupeň varování pro město snížen a tornáda prošla kolem a mířila do jiných směrů, jsme se vyhrabali zpět na povrch a dohráli započatou partii.

Champaign-Urbana zůstalo až na nějaké vyvrácené stromy v důsledku silných větrů nepostiženo. Nejbližší tornádo, které se dotklo země, řádilo asi 12 mil na SV odsud v městečku Gifford. Výsledkem tam bylo 6 zraněných, 20 zničených domů a cca dalších 100 - 200 poškozených domů. Mým jediným nepřímým kontaktem s tímto živlem tak bylo, když jsem včera pracoval na podpůrných mapových podkladech pro hodnocení škod v Giffordu. Nedělní série tornád byla a velmi silná a rozsáhlá. Po tom, co jsem si později přečetl, je pro mě překvapením "pouze" 6 úmrtí ve státě Illinois v souvislosti s tímto živlem. Jestli jsou povodně u nás považovány za nepředvídatelné, tak toto je ještě o stupeň výš.

Pro zvědavce více informací třeba v článku CNN.

Orienťák na kampusu a stavba tratí

Po několika letech se mojí hlavní volnočasovou aktivitou v podzimní sezóně stal opět orienťák a může za to hlavně místní malý univerzitní klub Orienteering Illini, lidi v něm a orienťák z trochu jiné strany. Klub byl založen v létě 2012 jejím současný prezidentem, Honkogčanem Wangkim. Je to pro mě dosti nová zkušenost, a tak se snažím pomoci, jak to jde. Předminulou nеděli, 20. října, pořádal klub svůj teprve druhý "závod" vůbec (první se konal tři dny po mém příjezdu do města). O klubu samotném napíšu více snad někdy jindy. Tento článek se bude věnovat námi organizovanému "závodu" na kampusu.

pořádáme orienťák na kampusu

Jakožto "orienťák-stařešina", jak je tu na mě občas nahlíženo, jsem se ujal stavby tratí. Doma by se tomu každý zasmál (včetně mě), ale tady je "zkušeným" orienťákem a veteránem každý, kdo držel v ruce aspoň třikrát v životě mapu. Já jsem nakonec stavěl delší trať (prodloužený sprint) a kratší tratě si vzala na starost američanka Katie. Na stavbu tratě jsem se těšil, jelikož jsem měl k dispozici docela luxusní sprintový terén, který zahrnoval hlavní část kampusu University of Illinois at Urbana-Champaign. Terén zmapoval letos v srpnu Wangki a jedná se o první klubovou mapu. Na to, že to byla jeho první orienťácká mapa vůbec, se jedná o velmi kvalitní mapu, což třeba v Utahu nebylo vůbec pravidlem. Zájemci z řad orienťáků se mohou mrknout na mapu s mou tratí níže. Pro případné komentáře upozorňuji, že tady na pravidla stavby trati dlabe pes, takže nebylo třeba hledět na "tupé úhly", apod.

moje stavba tratě o délce 3,5 km

nekompletní pořadatelský tým

A nyní stručně k samotnému pořádání. K hlavní organizační čtveřici, Marco, já, Wangki a Katie, se v neděli připojilo několik dalších dobrovolníků z řad klubu. Na mě padla hlavně organizace roznosu a sběru kontrol a  potom vysvětlování jak na orienťák pro nově příchozí. Závod se vyvedl. Slunečné nedělní odpoledne po delší době zvedlo teplotu k 17°C a i účast byla na "americké poměry" velmi solidní (celkem 26 jednotlivců či skupin v obou kategoriích). Obě tratě nakonec opanoval Švéd Matthias Eriksson, jeden z těch nejrychlejších v místní oblasti, těsně před prezidentem klubu Wangkim. Můj delší sprint o délce 3,5 km zvládl v čase 24:35 a kratší sprint o délce 2,6 km pak v čase 15:00. Valná většina prvo-orienťáků však mířila na delší trati na časy kolem 40 až 60 minut. Ve výsledku parádní odpoledne. Více již najdete ve fotografiích níže.

Fotky z pořádání najdete na stránce klubu ZDE.

Wangki připravuje lampiony

já a Jakob - instruktáž orienťáckých nováčků

Ming na prezentaci

Orienteering Illini

vítr nám odfoukl přístřešek

prezentace

těsně před startem

lampión v centru

cílová kontrola

vítez Matthias Eriksson na doběhu

závodník se psy

poprvé a správně oraženo

můj doběh

Xinyu vyvěšuje výsledky

Wangki po doběhu

Jarní semester 2013 v Utahu - video

Jelikož na blogu právě probíhá okurková sezóna a dychtiví čtenáři mě bombardují desítkami e-mailů denně, tak jsem se rozhodl zrecyklovat některé zážitky z Utahu. Respektive sem hodit odkaz na dobrá videa, která vytvořil Jerry. A za to mu patří velký dík. Nikdo neví, kde na to tenhle "blázen" bere čas. :)

Pokud se vám bude zdát, že na videu vidíte celou škálu víceméně neznámých tváří, tak nejste daleko od pravdy. Avšak vězte, že mnozí z těchto zajímavých lidí se v průběhu podzimu i jara s staly mými přáteli nebo alespoň známými. Následující video je z jarního semestru 2013. Kdo bude dobrý dávat pozor, tak mě párkrát též zahlédne v nějaké podivné póze. Toto video je to lepší z dvojice.

Video z podzimního semestru 2012 od Jerryho

Podzimní semester 2012 v Utahu - video

Jelikož na blogu právě probíhá okurková sezóna a dychtiví čtenáři mě bombardují desítkami e-mailů denně, tak jsem se rozhodl zrecyklovat některé zážitky z Utahu. Respektive sem hodit odkaz na dobrá videa, která vytvořil Jerry. A za to mu patří velký dík. Nikdo neví, kde na to tenhle "blázen" bere čas. :)

Pokud se vám bude zdát, že na videu vidíte celou škálu víceméně neznámých tváří, tak nejste daleko od pravdy. Avšak vězte, že mnozí z těchto zajímavých lidí se v průběhu podzimu i jara s staly mými přáteli nebo alespoň známými. Následující video je z podzimního semestru 2012. Kdo bude dobrý dávat pozor, tak mě párkrát též zahlédne v nějaké podivné póze.

Video z podzimního semestru 2012 od Jerryho

První týdny v zemi veverko-myší

První měsíc pobytu v mé druhé štaci ve Spojených státech, městě Champaign-Urbana ve státě Illinois, se pomalu blíží ke svému konci, tak by snad bylo příhodné něco málo sepsat. Aktuální fotky z místa se tentokrát konat nebudou, jelikož foťák leží na skříni od doby, co jsem 1. září vybalil kufr.

Veverka 3D - v Champaign-Urbaně jich je jako myší

Jak jsem již dříve avizoval, hlavním důvodem mého 5ti-měsíčního pobytu zde je GISácká stáž na radnici města Champaign. Stáž se zatím vyvíjí k mé velké spokojenosti. Vlastní "kancl", telefon a jiné pakárny, ale hlavně spousta zkušeností, jelikož se dostanu k mnoha různým projektům. Jejich řešení je více méně na mně a mých rozhodnutích. Pracovní prostředí je též velmi sympatické včetně mého šéfa / mentora, 32letého afroameričana DeShawna. Uvidíme co dál, ale první 3 týdny zatím rozhodně předčily má očekávání.

Hledání bytu "online na dálku" mě zprvu trochu děsilo, ale vytrvalost a notná dávka štěstí nakonec přinesla své ovoce. A tak teď bydlím v Urbaně (souměstí Champaign-Urbana) v rodinném domku se třemi americkými studentkami, které studují na místní univerzitě (o té později) a psem Shermanem (rasa shis tzu šedé barvy). Baráček je to pěkný, slušně zařízený a pokoj za rozumnou cenu. Počáteční očekávání, jak bude vypadat soužití se třemi holkami na jednom bytě, se rychle vyjasnila. Žádný problém, jelikož jsme si všichni sedli. A Sherman je vzorem ideálního domácího psa - vychovaný mazel. Dostávám záchvat smíchu vždycky, když uhání chodbou a zadní tlapky mu ve smyku ujíždějí po palubkách. Každopádně jsem rád, že budu  více obklopen Američany a budu moci ještě blíže nahlédnout do místní zvyků a kultury. A moje spolubydlící - Danielle, Jess a Kelsey jsou k tomu ideálním "odrazovým můstkem".

A co město ve kterém teď žiji? Občas trochu vzpomínám na zasněžené třítisícovky Salt Lake City, které minulý rok rámovaly moje zážitky z Utahu, ale až na absenci dramatických scenérií hned za mým prahem se tu nežije špatně. Město je o trochu větší než Hradec, i přesto je jeho "feel" trochu více vesnický. Hlavní rozdílem, který Champaign-Urbanu vysouvá nad ostatní podobně velká města ve středním Illinois, je místní velká a kvalitní univerzita. Kampus University of Illinois at Urbana-Champaign navštěvuje 45 tisíc studentů. Jedná se tedy o jednoznačně studentské město. Studenti tu tvoří 40% populace města. A všude je to znát. Na rozdíl od "megalopole" Salt Lake City je tady v centru po večerech živo. Vodka se prodává i v některých supermarketech a dvakrát už po mně ani nechtěli vidět občanku.

Krajina ve městě i okolí je naprosto placatá, a když myslím placatá, tak Hradec je oproti tomu vysokohorské středisko. Pořídil jsem si starou silničku a pravoúhlé ulice teď křižuji kolmo. Pěšky už jsem z baráku nevyšel, ani nepamatuji. Kukuřice, která se půlce Američanů vybaví, když řeknete Illinois, roste až za hranicemi města (čtěte: Na poli.), takže se s ní denno-denně nesetkávám,což se ale nedá říci o veverkách.

A konečně jsme u VEVEREK, které se tentokrát dokonce prohlodaly do nadpisu tohoto článku. A proč? Veverky jsou tu prostě všude. A to nikoli roztomilí "chipmunkové" či veverky Západu s velkými ocasy, ale docela obyčejné "jako-české" veverky. Jen jsou trochu větší a všechny v šedivém provedení. Když jedu do práce (asi 4 - 5 km na kole), tak jich potkám minimálně 25, z toho zhruba 20% bývá na silnici v placaté 2D podobě. Veverek je tu tolik a všude, že i mně už se dokonce povedlo jednu přejet na kole. Ne že bych to zamýšlel. Můj včerejší rekord je 8 veverek viděných v jediný okamžik. Místo ovcí před spaním tu tak počítám veverky na kole.

Veverky tu jsou všude a žerou všechno

Poslední odstavec toho článku se budu věnovat orienťáku. K mému velkému překvapení tu mají malý, ale dynamický orienťácký klub, který vede "fanaticky oddaný" Honkongčan Wangki. V tom nejlepším slova smyslu. A zručně mu sekundují další Asiaté i pár Američanů v misi za rozšířením orienťácké víry. Klub pořádá závody na kampusu a pravidelně jezdí na mítinky do okolí (2 - 5 hodin jízdy). Hned jsem se aktivně zapojil. Za září už jsem si připsal 3 účasti na závodech a také všechny 3 umístění na bedně. A na říjnový mítink stavím jednu ze dvou tratí na dosti luxusní sprintové mapě kampusu UIUC. Zatím to vypadá, že orienťák bude po delší době moje hlavní volnočasová aktivita a tento podzim bude "pořádná sezóna". Příští článek bude taky dost možná z nějaké orienťácké akce.

Salt Lake - Brno Reunion

Návštěva na rodné hroudě trvala pouze 3 a půl týdne, ale i tak se poměrně nečekaně podařilo narvat do tohoto času nečekané setkání v Brně - s Danielem, Christiane a Martinem. Jejich týdenní cesta do Brna vedla z víkendu ve Vídni a poté zase pokračovala do Prahy. V Brně jsme strávili 3 velmi příjemné dny, kterým nepřálo jediné - počasí.

Fotky najdete ZDE.

Po rodinném víkendu na řece Sázavě jsem v neděli navečer nabral směr Brno. První dojem o Brně si mí němečtí přátelé vytvořili při hodinovém vyřizování ubytování na kolejích Vinařská, které vedla legendární postavička "Mistr Dobrý Den". Nikoho tak pomalého jsem ještě v životě snad nezažil. Nám přidělené pokoje byly zařízeny v retro stylu 80. let českého sídliště - nábytek, umakartové jádro, atd.

Sázava

umyvadlo ve vaně o obojí v jednom a to celé v umakartu

V pondělí následoval zkrácený přechod Pálavy a ochutnávka burčáku, který teprve začínal. Počátní výhledy do okolí nám po výstupu na Děvičky zmizely v mlze a začalo pršet, ale i tak to byl pěkný výlet. Večer pak rychle vláčková hospoda a nasycení a napojení v centru.

odpočiněk na Děvičkách

nad zamlženou Pálavou

vlak přiváží Kofoly

V úterý dopoledne jsme prošli "nově" otevřené brněnské podzemí - Labyrint pod Zelným trhem. Následovala kratší prohlídka Brna - hrad a pevnost Špilberk, katedrála Petrov a přilehlé uličky brněnského centra. Deštivé počasí mé přátele rychle utahalo, a tak jsme proseděli zbytek odpoledne v kavárně a pak jsme se přes večeři v typické české restauraci přesunuli do sympatické čajovny Probuzená Slon, kde jsme se setkali s Martinem a Míšou.

Labyrint pod Zelným trhem

Daniel v ostudné prasečí masce

koza žebrá v buferu na Špilberku

výhled na Brno ze Špilasu

Daniel a brněnský drak

společné foto u brněnské dominanty  :D - já, Daniel, Martin a Christiane

u historického plánu města

v čajce s Martinem a Míšou

Ve středu už bylo na čase se vypakovat z naší historické ubytovny na Vinařkách a vydat se na naši poslední štaci do Moravské krasu. Tam jsme navštívili Punkevní jeskyně a propast Macocha. Tentokrát při naší návštěvě do propasti žádný sebevrah neskočil. I tak jeskyně mě příjemně překvapily.

plavba Punkevními jeskyněmi

venku po plavbě

propast Machocha

A pak bylo na čase se naložit do Martinova vozu a vydat se na cestu do Hradce. Následovalo další rozloučení a mí přátele se vydali do Prahy. Tenhle článek je tak nudný až mi trhá uši, tak snad příště bude lépe.

Návrat za louži

Předchozímu článku dlužím jednu zásadní informaci. A to že jsem sice před dvěma týdny opustil Utah, ale nikoliv tak úplně Spojené Státy. Domů jsem se vrátil především, abych se po roce viděl s rodinou a přátelí. Poslední srpnový den se vracím za louži na 5ti měsíční GISkáckou stáž na radnici města Champaign ve státě Illinois. Tohle asi 140ti tisícové souměstí, Champaign-Urbana, se nachází uprostřed kukuřičných polí středního Illinois asi 2 hodiny jízdy na jih od Chicaga. Placka, kukučice, kam lze dohlédnout, a obrovská prestižní univerzita, která je srdcem města. To bude můj život na příštích pět měsíců.

Zvětšit mapu

Rozhodnutí prodloužit si svůj pobyt v USA pramení především z předchozí pozitivní zkušenosti z neplacené GISácké stáže na radnici města Sandy v Utahu. Stáž byla velmi přínosná, hodně jsem se toho naučil a přístup mého šéfa byl naprosto geniální. Myslím, že bude chvíli trvat než někde jinde narazím na podobného šéfa. Stáž mi začala už v lednu a trvala až do června a já se nakonec ani nedostal k tomu, abych o ní sem napsal dřív. Možnost hledání stáže u nás a za mořem je jako nebe a dudy.

Radnice města Sandy v Utahu, kde jsem makal od ledna do července 2013

Nová pozice, nová výzva, nová příležitost.

Goodbye Salt Lake. Goodbye Utah. See you U.S. Now Czech summer break.

My time and awesome life, academic and professional exprerience in Utah came to its end. I am so grateful I could have been in Salt Lake City, met people I met and discovered places I discovered. This was a life-time opportunity and I made the most out of it. Goodbye, Playground of the West!

Můj čas v Utahu se nachýlil a byla to úžasná životní, akademická i profesní zkušenost. Jsem velmi šťastný, že jsem mohl být v Salt Lake City, potkat lidi, které jsem potkal, a objevovat místa, jenž jsem navštívil. Byla to skvělá životní příležitost a já odjížděl se vztyčenou hlavu. Sbobem, Velké Hřiště Západu!

This sentimental paragraph was more than enough for another year. I promise it is not gonna happen too often. :D

Tento odstavec plný sentimentální žvástů se bude opakovat maximálně jednou do roka. :D

Zavíračka v Coloradu

Ještě předtím, něž jsem se ve středu 7. sprna 2013 probudil do svého posledního rána v Salt Lake City a v Utahu, tak zbývalo napsat poslední cestovatelskou kapitolu. Tato kapitola pojednává o šestidenní cestě do sousedního státu Coloradu, konrétně do oblasti hlavního města Denveru a Skalistých hor. Společně s Ericem (pro změnu Němec) jsme začali plánovat tenhle trip už pár týdnů předem. Nakonec se k nám připojila polka Agnes a moje německá spolubydlící Jenny. Výlet byl vklíněný mezi studijní, pracovní, odjezdové a koncertní povinnosti, takže jsme vyráželi dost pozdě.

Fotky najdete ZDE.

Grays Peak (4 348 m n. m. dobyt)

Středeční pozdní odjezd vyústil v pozdní příjezd do kempu. Do stanu jsme se nakonec nasoukali až kolem druhé ranní. Druhý den nás hned čekal poměrně náročný výstup na horu Grays Peak. Tento vrchol patří mezi nejvyšší z tzv. „14ers“ (tedy 14 tisicovky, měřeno ve stopách). Takových vrcholů můžeme v Coloradu nalézt celkem 53. Grays Peak patří mezi ty nejsnáze dosažitelné, a to především kvůli vysoké nadmořské výšce nástupního místa. Do 3 400 m n. m. lze dojet autem. Cesta byla trochu divočina, což může potvdit i námi vypůjčený Chevrolet. Počasí bylo v průběhu celého dne vrtkavé, jednou jsme to kvůli bouřce otočili, abychom to nakonec ve dvou (já a Agnes) zase otočili zpátky a na vrchol se vydrápali. Dobitý Grays Peak (4 348 m n. m.) byl pro oba z nás nejvyšším vylezeným vrcholem v životě. Jeho výšku už jsem si v USA posunul po šesté. Kings Peak nevydržel na této pozici ani dva týdny. Nahoře jsem taky odlovil svou nejvýše položenou kešku. Odpoledne jsme pak zakotvili v kempu u jezera Echo Lake.

horské kozy na Mt. Evans

horské kozy na Mt. Evans

Cesta až na vrchol Mt. Evans

naše grupa - Eric, já, Jenny a Agnes

V pátek ráno jsme vyrazili na auto-túru, která vedla autem po vyhlídkové silnici až na horu Mt. Evans. Ano, na jeden z nejvyšších vrcholů USA vede dvouproudá silnice. Vlastně je to nejvýše položená asfaltová silnice v severní Americe. Vede do nadmořské výšky kolem 4 300 m. Nahoře je zřícenina restaurace, observatoř, parkoviště a asi miliarda horských koz. Američani si myslí, jak je tahle silnice úzká a nebezpečná, ale to asi nikdy neřídili auto jinde. Až na vrchol vede luxusně široká silnice, které se Evropani jenom smějí. Naše cesta pokračovala přes hornické městečko Idaho Springs až do národního parku Rocky Mountains, konrétně jeho hlavního turistického centra Estes Parku.

vjíždíme do NP Skalisté hory

zlatý důl v hornickém městečku Idaho Springs

krasný podvečer nad Estes Parkem

Druhý den nás čeká túra do srdce oblasti Skalistých hor. Z mnoha túr volíme tu, která končí u jezera Sky Pond. Ve finále se jedná o jednu z nejlepší túr, kterou jsem kdy absolvoval. Trasa začíná pod hranicí vysokého lesa, vede podél potoků s vodopády, postupně stoupá nad hranici lesa a začínají se objevovat první špičaté alpinské štíty, později začíná hluboké údolí, která je naplněno křišťálově čistými jezery. Vysoko nad námi v závěrech údolí se odkrývají výhledy na menší ledovce. Série jezer a vodopádu vede k poslednímu jezeru Sky Pond. Tam je na čase to obrátit, protože se opět tradičně kazí počasí.

cestou k jezeru Sky Pond

u jezera Loch

  

u jezera Loch

čtrnácterák v řece ve městě

V neděli míříme pryč z přírody do víru velkoměsta. Na to, jak je Denver velké město, tak jeho downtown tak rušným dojmem nepůsobí. Naopak sympaticky živý, ale nepřecpaný downtown s množstvím kaváren, restaurací ,galerií a muzeí v nás rozhodně zanechává dobrý dojem. V pondělí, poslední den naší výpravy, je na čase opustit Denver. Dopoledne ještě stíháme navštívit dva kapitoly – a to ten coloráský v Denveru a ten wyomingský v Cheyenne. Následuje zpáteční cesta jižním Wyomingem, kde není kromě pastvin nic. Nudnější cestování už je snad jen skrze střední Nevadu. A to je co říct.

Denver downtown

trošku větší smetáček a lopatka

venkovní piana a Ericovo představení

Prsa jsou pravá a úsměv falešný

radnice v Denveru