Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

24. července 2013

Nejvyšší vrchol Utahu dobyt!


Bude tomu již skoro rok, což jsem začal uvažovat, jak vystoupit na nejvyšší vrchol Utahu. Ten po právu nese jméno King´s Peak (Králův vrchol) a nachází se v rozlehlém pohoří a divočině Uintah na severovýchodě Utahu. King´s Peak se tyčí do výše 4 125 m n. m. Jedná se o vrchol bez problému zdolatelný bez lezeckého vybavení. Co ho činí náročným, je poměrně dlouhá přístupová trasa. Nejkratší možná varianta, kterou jsme během 3 dnů absolvovali i my, měří něco přes 50 km.

Na trek s plnou polní jsme se vydali s ORP (Outdoor and Recreation Program) o uplynulém víkendu. Jestli existuje nějaký výlet, o kterém je škoda mluvit, tak je to určitě tento. Žádné divoké historky nemám. Vrchol jsme dobyli. Divočina je nádherná a uklidňující. Člověk tu má pocit úplného odloučení. Celý víkend bylo příjemně a slunečno. Vše bylo zelené, modré a právě to kvetlo. A jídlo a drogerii jsme přes noc věšeli na strom, aby na to méďové nedostali zálusk. Jo a, ve 4 tisících m n. m. se už hůře dýchá a člověk váží každého zbytečného kroku. :D

Fotky najdete ZDE.

vše se muselo vejít do 60l báglu

osvěžení v potoce

King´s Peak je ta špice uprostřed

divočina pohoří Uintah

rozkvetlé louky

míříme zakempovat

borec loví ryby v jezeře

v sedle Anderson Pass

blížíme se k vrcholu

vrcholovka

nad pohořím Uintah

naše ubikace :D

14. července 2013

Gejzír inspirace v San Diegu aneb Esri User Conference 2013


Dlouho očekávaný "výlet" na konferenci, na kterou jsem se těšil jako malý kluk, se stal skutečností. Celá idea začala jednoho březnového dne při rozhovoru s mým šéfem (na stáži na radnici v Sandy), který se zmínil, že mají volné registrace a letos nikdo z nich nejede. Hned jsme věděl, že to je unikátní příležitost, kterou je třeba vzít za pačesy. A tento týden se to jen potvrdilo – navíc v kombinaci s příjemným městem, jímž San Diego bezpochyby je.


Poprvé jsem ve Státech vyrážel na delší cestu sám, takže šlo o ideální příležitost konečně pořádně vyzkoušet Couchsurfing. Na cestu jsem vyrazil na Den Nezávislosti (čtvrtek. 4. 7.) a vrátil se včera (to jest v sobotu 13.7). V San Diegu jsem dosednul ve 20 hodin na nejrušnější jedno-ranvejové letiště ve Státech a rovnou vyrazil do zálivu na ohňostroje, které začaly v 21h. Odpalovací místa byla podél celého zálivu, světla se odrážela od hladiny a tisíce lidí příhlížely ze břehu. Rozhodně šlo o nejspektakulárnější ohňostroj, co jsem kdy viděl. Skvělá uvítaná do zajímavého města. O San Diegu se říká, že má nejpříznivější klima z celých Států a něco pravdy na tom bude. Ve dne stabilně 25°C a v noci 18 - 20°C (a to se moc nemění).

Noc na San Diegským zálivem a klid před ohňostrojem

Ohňostroj ke Dnu Nezávislosti nad zálivem

letadlová loď USS Midway kotví jako muzem v přístavu

Můj první hostitel Chuck (původem Malajec) končil ten den v práci až ve 2 hodiny ráno, takže jsem se dobu jen tak flákal po městě. Couchsurfing se ukázal býti pozitivní zkušeností, jelikož člověk dostane větší vhled do života místních, a rozhodně to zas zopakuji až bude možnost. Do konference zbývaly 3 dny, které jsem úspěšně proflákal po městě a hlavně jeho plážích. V pátek Coronado Beach na stejnojmenném ostrově a v sobotu plážová komunita La Jolla se zajímavými útesy, lachtany, pelikány a také spoustou lidí. Chuck mi ukázal několik místních občerstvoven – zahrnujících dobrou mexickou a vietnamskou kuchyni. V pondělí jsem se pak na jednu noc přesunul do hostelu a konference se rozběhla na plno po dobu příštích 5 dnů.

tenhle pán si rád hraje na pláží Coronado

pláž Coronado beach

downtown San Diego z ostrova Coronado

plážová komunita La Jolla

racek s mláďaty

Největší GISácká konference na světě přilákala do San Diego Konferenčního Centra přes 15 tisíc lidí všech možných oborů. Její pořadatel Esri je v dobrém i zlém něco jako Microsoft ve světě GISů. Čekalo mě 5 dní plných workshopů, prezentací, procházení expozicí, mapové galerie a získávání kontaktů od rána do večera. Hlavně ale získávání INSPIRACE. Tohle místo jí přímo „stříkalo“. Dvanáct hodin denně tak nečekaně osvěžilo mou hlavu, aby přeprala utahané tělo. Osvěžující poznání a nečená setkání a nejnovější trendy v oboru po jednou střechou. Jo, jen kdybych se sem mohl dostat každý rok. Tohle člověka neuvěřitelně nakopne do další práce.

úvodní proslov Jacka Dangermonda zahajil konferenci

San Diego Convention Center bylo narvané 15 tisící lidmi

dostal jsem pěknou visačku, abych mohl chodit kolem

exhibiční hala byla velká, od NASA k National Geograpic

Raut u bazénu v hotelu Hilton

Náhled na Evropu podle Vincenta van Gogha

Geologie doprava, mapy doleva a spánek dole na gauči

Jestli jsem GIS nevím, ale cítil jsem se tu doma.

Ve čtvrtek jsem na rautu v Balboa parku (ten byl celý rezervovaný pro konferenci a hlavně plný jídla a volných vstupů do 6 muzeí, to jídlo se vlastně podávalo i vevnitř v nich) potkal s Brendanem (spolužákem z Utahu) a 3 Kanaďany, s nimiž jsem pak strávil příští den a půl – tedy zbytek času do odjezdu. S touhle vtipnou a těžce pohodovou partičkou jsem v pátek navštívil staré město se spoustou obchůdků a restaurací a taky několik barů ve městě. Asi nejuvolněnější den za poslední dost dlouho dobu. Vrcholem bylo, když jsme v In-n-Out Burgeru za městem (jeden místní fast foodový řetězec) potkali Jacka Dangermonda, zakladatele firmy ESRI a milionáře/-ardáře whatever. Poslední místo, kde by člověk někoho takového čekal. :D Tahle historka se dobře vypráví.

Historická lokalita "Old Town"

jedna z navštívených restaurací

pivko s kanadskou partičkou - Rob, Stephane a Jacques

Jednoho unikátního člověka nemohu opomenout a tím je můj druhý hostitel, postarší Američan Dan Wolf, na jehož gauči jsem nocoval poslední 4 dny. Jeden malý pohledný domek je zarovnaný až po komín knihami. Pozdně večerní hovory s Danem (asi nejsečtělejším člověkem, se kterým jsem v životě mluvil a stále velmi přátelským) byly třešničkou na dortu, který se stěží dal sníst celý. Dan je profesor práva a politogie, úspěšný podnikatel se starp-upy a občansky angažovaný člověk. Jeho dům a pohostinost jen dodaly další plus tomotu inspirativnímu týdnu. Na závěr vyvěšuji video, které mi Dan pustil:

16-ti letá Pakistánka (prosazující práva na vzdělání islámských žen) mluví ke Spojených Národům
Tahle holčina má teda špirit! Doporučuju.

2. července 2013

Zasněžená střecha pouště - Great Basin NP


Konec května znamenal i konec pobytu v USA pro většinu mých mezinárodních přátel. Vlastně většina jich už touto dobou byla dávno ve svých domovech. Daniel a Christiane, s nimiž jsem projel několik národních parků a sněžnicoval na nejrůznějších místech Utahu, byly těmi posledními, co ještě zůstávali v SLC. Do mezery, kdy rodiče byli v Yellowstonu, jsme nacpali 3-denní "goodbye" výlet do národního parku Great Basin v Nevadě (blízko hranice s Utahem). S námi vyrazil druhým autem ještě Mike а jeho známí Scotty a Kelly (ti dva ale natáčeli dole na pláni taneční vystoupení).

Fotky najdete ZDE.

tradiční fotka u cedule NP a Daniel i Christiane už se naučili pózovat

Předpověď počasí byla vcelku špatná, ale nás aspoň hřálo vědomí, že pro všechny ostatní lokality v okolí je ještě horší. Cestou přes pouštní pláně západního Utahu začalo chcát jako z konve. Při minutí značky "žádné služby příštích 100 mil" nám došlo, že Nevada a její nicota se blíží. První den jsme navštívili jeskyně Lehman Caves hned u návštěvnického centra. Prohlídka stála za to, protože okruh byl dlouhý a vedl v těsné blízkosti všech krasových jevů - žádná zábradlí. Zároveň to byla ta nejponičenější jeskyně, v níž jsem kdy byl. Původní soukromý majitel tu po 130 let praktikoval pravidlo: Co si utrhneš, to je tvoje.

jeskyně Lehman Caves

jeskyně Lehman Caves

momentka od večeře

Naším hlavním cílem byl nejvyšší vrchol horského hřebenu Snake Range v Great Basin NP, který nese jméno Wheeler Peak (3 982 m n. m.). Předpověď počasí byla všelijaká (nikoli ale nemožná) a navíc byl teprve konec května (léto ještě daleko), takže jsme se měli na pozoru. Co nám dovolilo vylézt tak vysokou horu takhle brzo v sezóně? Parkoviště v nadmořského výšce 3 100 m n. m. a pouštní klima okolí NP. Trek má 13km délky a 900 m převýšení tam a zpět, což není žádná hrůza. Náročným ho udělaly spíše povětrnostní podmínky - silný vítr a slušné sněžení. Při výstupu se nabízejí úchvatné výhledy dolů do plání Nevady. Rozdíl v nadmořské výšce 2,5 km se jen tak nevidí a tady je to celé jako na dlani. Počasí se v průběhu výstupu rychle kazilo a na hlavním hřebeni už nás přivítal silný vichr a ostré sněžení. Teplota kolem 0°C taky příliš nepomáhala. Prvotní nutkání to otočit jsme nakonec zavrhli a doplahočili se až na vrchol. Čím více se člověk blíží k vrcholu ve výšce skoro 4 km, tím více cítí její vliv na organismus. Dýchat tu je už výrazně těžší. Pokračovat ve výstupu se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí, když se obloha začala na vrcholu postupně protrhávat. Pro všechny to byl nejvyšší dobitý vrchol, i když mu ještě 18 m chybí. Nesnadné podmínky učinili tento výstup hodnotnějším. Odpoledne a večer už byl jen ve znamení vysedávání kolem ohně.

Wheeler Peak z výchozího bodu

Stoupáme na Wheleer Peak

počasí nad pláněmi se začíná kazit

A tady už je to hnus!

Nekonečné pláně Nevady
Vítězné gesto

Wheeler Peak (3 982 m n. m.) dobyt!


sestava dole u jezera a v pořádku - zleva Mike, já, Christiane a Daniel


Poslední den jsme znovu vyrazili autem nahoru pod masív Wheeler Peak. Tentokrát však naším cílem byl ledovec dole v kotli a borovicový háj Bristlecone Pine, nejdéle žijícího druhu stromu na světě. Luxusní zakončení povedeného tripu do jednoho z nejodlehlejších a nejméně navštěvovaných národních parků v USA. Skvělá tečka za pobytem pro Daniela a Christiane.

borovice Bristlecone Pine

v údolí pod ledovcem nebo spíše jeho zbytkem

Léto ještě nekončí a příležitost zaříznout konečně nějakou čtyřtisícovku se ještě určitě najde!

1. července 2013

Napříč západem USA


Už tomu bude měsíc, co se moji rodiče navrátili do vlasti z velkého putování po západě USA. Původní motivací byla návštěva zatoulaného potomka. Celé cesty (mimo Yellowstonu) jsem se samozřejmě také zúčastnil a byla to trochu výzva. Zaprvé velká část plánování celé cesty ležela logicky na mých bedrech, což se nakonec s trochou štěstí zvládlo. A zadruhé takhle dlouho jsem s rodiči v životě necestoval a v poslední době už vůbec ne. Cesta se nakonec vydařila bez velkých zádrhelů a všichni jsme byli spokojeni. A já hlavně proto, že jsem tuhle cestu vnímal jako poděkování rodičům za jejich dlouhodobou podporu při uskutečnění mé americké mise. Díky moc!

Fotky najdete ZDE.

Článek je pojat jako komentovaná série fotek, abych ušetřený čas mohl strávit dováděním venku a ne civěním do monitoru, protože můj čas návratu do vlasti už se taky pomalu nachyluje. Celá cesta proběhla od 1. května do 2. června 2013 a tady je pár ilustračních čísel:

  • 9 navštívených států (Utah, Colorado, Nové Mexiko, Arizona, Kalifornie, Nevada, Idaho, Wyoming a Montana)
  •  přes 5000 ujetých mil (cca 8 000 km)
  • 31 nocí na 21 různých místech (3*koleje, 14* kemp, 1*na volno, 10 v motelu, hostelu či hotelu, 1*u známého v bytě, 2*v mém novém bytě)
  • 12 navštívených národních parků (v pořadí Arches a Canyonlands - UT, Mesa Verde - CO, Grand Canyon - AZ, Joshua Tree, Sequioa, Yosemite a Údolí Smrti - CA, Zion a Bryce Canyon - UT, Grand Teton a Yellowstone - WY)
  • 3 navštívená města (Salt Lake City, San Francisco a Las Vegas)
  • tucet dalších míst
  • nejvyšší a nejnižší zdolaný bod za 24 hod: Mono Pass v Yosemitu (3230 m n. m.) a Badwater Basin  v Údolí Smrti (-86 m n. m.)
  • největší vedro - 44°C v Joshua Tree NP
  • největší chlad - několik stupňů pod nulou v noci v Yellowstonu (tam jsem naštěstí nebyl)
  • 4 nově vyzkoušené aktivity (kajak, sněžnice, vulkanické prameny a trek řekou)
  • 49 zkonzumovaných skořicových chlebů, 115 banánů a 5 navštívených fast foodů
  • 3 spokojeně utahaní cestovatelé



Zobrazit místo U.S. Trip na větší mapě

Někde mezi ČR a Utahem:
cca 10 km nad zemí

Startujeme vypůjčené vozidlo a vyrážíme vstříc Americe.
Antelope Island, Utah

První lokalitou je ostrov uprostřed Velkého Solného jezera, kde žijí bizoni a antilopy pod zasněženými štíty pohoří Wasatch
Antelope Island, Utah

Hnedle den na to vyrážíme do hor za Salt Lake City na sněžnice. Pro rodiče je to poprvé, ale počasí je idylka a hory  mají v květnu stále ještě více než dostatek sněhu.
Pohoří Wasatch, Utah

Náš nejvyšší dobitý vrchol v USA nese jméno Mt. Tuscaroa (3231 m n. m.) a já za něj platím totálně spálených ksichtem a pažemi. Loupal jsem se celý příští měsíc.
Pohoří Wasatch, Utah

První zastávka naší velké cesty vede do Arches NP a jejího nejhezčího treku Devils Garden, na jehož konci se nachází tento oblouk - Double O Arch
Arches NP, Utah

Vynechat nelze ani symbol Utahu, oblouk Delicate Arch. Utah nás na začátek naší cesty  vítá nečekaně zamračenou oblohou.
Arches NP, Utah

Naše SPZka sice říká, že Utah má ten nejlepší sníh na Zemi, ale my zatím okoušíme  jenom déšť.  Kdyby v Utahu v létě nepršelo jednou za dva měsíce, tak se ničemu nedivím. Tentokrát prší dva dny po sobě.
Canyonlands NP, Utah

Vyrážíme na dvoudenní trek na těžko do skalních labyrintů oblasti The Needles.
Canyonlands NP, Utah

I ta obloha vzadu je špatné počasí v Utahu.
Canyonlands NP, Utah

Rodiče a hlavně táta si do sytosti užívá četnou pouštní vegetaci.
Canyonlands NP, Utah

Když se protrhá obloha, tak dojde i na pěkné fotky.
Canyonlands NP, Utah

Opouštíme Utah a nakrátko se stěhuje do jihozápadního Colorada, kde se nachází národní park plný starobylých obydlí  indiánské kultury Pueblanů. Špatné počasí pokračuje, ale už ne na dlouho.
Mesa Verde NP, Colorado

Pueblané stavěli neskutečná sídla zavěšená ve skalních útesech.
Mesa Verde NP, Colorado

Typický obrázek zabydlení v motelu
Cortéz, Colorado

Tahle divná fotka je úspěšný pokus, aby se každý ze 3 členů rodiny nacházel zároveň ve 4 státech najednou.
Four Corners, Nové Mexiko-Arizona, Utah a Colorado

Symbol amerických road-movie na území indiánské rezervace kmenu Navajo. Žádné iluze, Navajové vás oderou o každý dolar, který vám čouhá z kapsy, pokud jim dáte příležitost. Nechci soudit na základě několikadenní zkušenosti, ale zdá se, že je tu něco prohnilého na kmenu Navajo.
Monument Valley, Arizona

Poprvé u řeky Colorado
Horseshoe Bend, Arizona

Vyrážíme na jezero Lake Powell za účelem dobýt předražený indiánský slot kaňon vodní cestou
Lake Powell, Arizona

Úzký, obroušený, hrající barvami.
Antelope Canyon, Arizona

Včera jsme přijeli pozdě a ráno brzo vstáváme. Čeká nás nejtěžší trek celé cesty - sestup na dno Grand Canyonu a výstup zpět
Grand Canyon NP, Arizona 

Parametry - 24 km délky a 1400 m převýšení v kombinace s velkým vedrem na dně kaňonu vzbuzují oprávněný respekt. Hlavně to vedro a nezvyklá odpolední cesta nahoru nás přesvědčí, že to není jen tak pro nic za nic.
Grand Canyon NP, Arizona

Na dně kaňonu všichni spaření rádi naskáčeme do řeky Colorado a brzy z ní zase rychle vyskáčeme, protože je studená jako psí čumák. Asi bych měl jít osahat nějaký psí čumák, protože nemám tušení, co to znamená. :D
Grand Canyon NP, Arizona

Po dlouhé cestě dorážíme na jih Kalifornie do národního parku, který se jmenuje podle stromu na tomto obrázku.
Joshua Tree, NP, Kalifornie

A je rájem kaktusů všech druhů - malých, velkých, úzkých, tlustých i dlouhých. Všechny mají jen jedno společné - kupodivu píchají.
Joshua Tree, NP, Kalifornie

Tady je jeden z těch větších exemplářů. Lidi je tu pěstují na zahrádce místo rajčat a  karafiátů.
Joshua Tree, NP, Kalifornie

Dalšího dne úspěšně a bez zácp křižuje Los Angeles asi v délce 150 km, abychom přes Santa Barbaru nabrali směr  legendární pobřežní pacifické silnice Higway 1. Podél pobřeží se třeba válejí stovky rypoušů sloních jako tady na pláží Piedras Blancas.
Highway 1 - Big Sur, Kalifornie

Tamhle samice rypouše sloního je jen malý exemplář. Mnohonásobně větší samci jsou bohužel v tuhle roční dobu někde na moři.
Highway 1 - Big Sur, Kalifornie

Pobřežní silnice je velmi úzká a klikatá, ale my máme štěstí a celou dobu pozorujeme úžasný západ Slunce nad Pacifikem.
Highway 1 - Big Sur, Kalifornie

Ráno v kempu na pobřeží. Asi nejhezčí výhledy po ránu z celé cesty.
Highway 1 - Big Sur, Kalifornie
Rozbité pobřeží a úžasné pláže. Tahle má dokonce i svůj vodopád.
McWay Falls, Kalifornie

Zdejší vítr nás málem odfoukl.
Pffeifer Beach, Kalifornie

Že zemní veverky pózují, na to už jsme si zvykli. Tahle si ale vybrala ultra dobré místo.
Point Lobos State Reserve, Kalifornie

Rodinná idylka v parku
San Francisko, Kalifornie

Dva týdny v přírodě je třeba vykompenzovat, takže naším domovem na příští dva dny bude San Francisko.
San Francisko, Kalifornie

Golden Gate Bridge opět v mracích. Tady ale efektně připraven pro fotografy.
San Francisko, Kalifornie

Tady jsem si "zapařil" "Zabij krtka" naživo v muzeum automatů. Ty nejlepší místa vždycky člověk najde úplně náhodou, když je zvídavý.
San Francisko, Kalifornie

Darwinova teorie v praxi - vývojové stupně primátů. :D Pro primáta ve žlutém: "Тоto je vtip, mami!"
San Francisko, Kalifornie

Poslední zastávka ve městě u jeho ikony - Golden Gate Bridge
San Francisko, Kalifornie

Dále míříme do hor Sierry Nevady a tam se poprvé seznamujeme s medvědu-odolným kontejnerem na potraviny  a jiné zapáchající věci (alias Bear-box). Moje teorie, proč nezavřít medvěda dovnitř a jídlo nechat venku, nebyla kupodivu přijata s nadšením.
Sequoia NP, Kalifornie

Táta se tu našel. Taky tu našel všechny borovice a sekvoje, o kterých kdy snil, že je uvidí.  A pak hledal tu největší šišku  Pinus Lambertiana, až ji našel. My se jen divili, kde jsme tátu zase ztratili, ale vždycky byl za nejbližší borovicí.
Sequoia NP, Kalifornie

Společná fotka na pařezu sekvoje, na nějž by se vešla i celá Hujerovic famílie.
Sequoia NP, Kalifornie

Sekvoje obrovská, Generál Sherman je nejobjemnější strom na světě. Fotit sekvoje je vážně za trest. Uhlopříčka je asi jediný způsob, jak je do fotky napasovat celé.
Sequoia NP, Kalifornie

Odpoledne nad Yosemitský údolím aneb začátek 3-denního pobytu zde.
Yosemite NP, Kalifornie

Tahle zelená řeka byla asi nejprůhlednější řeka, co jsem kdy viděl.
Yosemite Valley, Kalifornie

Obejmutí velké borovice. Jen kdyby nám na druhé straně nechyběl asi metr.
Yosemite Valley, Kalifornie

Vodopády Yosemitu, jako tady Nevada Falls, na jaře přetékají vodou a poskytují  ohromující pohled. Když jsem tu byl na podzim, tak byly vyschlé.
Yosemite Valley, Kalifornie
Skalní domy, vodopády a hluboké lesy je to, co dělá Yosemite Yosemitem.
Yosemite Valley, Kalifornie

Vyhřaté a nízko položené Yosemitské údolí jsme na chvíli vyměnili za vysoko položenou oblast Tuolumne Meadows. Nástup na trek do sedla Mono Pass je ve výšce 2900 m n. m  a sakra tam fučí, což v kombinaci se slušným chladem, sněhem pod nohami a na půl zmrzlými potoky byla slušná tůra. Mono Pass leží ve výšce 2320 m n. m. a poskytuje výhled po oblasti jezera Mono Lake za hradbou pohoří Sierra Nevada.
Mono Pass, Kalifornie

Měsíční krajina vulkanického jezera Mono Lake a vývěry tufy byly ideálním místem pro pozdně odpolední  relax,
Mono Lake, Kalifornie

Rodinka v písečných dunách Údolí Smrt aneb nažer se svého písku
Údolí Smrti NP, Kalifornie

Nejníže položené místo Severní Ameriky, solná pláň Badwater Basin a jediné jezírko v okolí
Údolí Smrti NP, Kalifornie

Tenhle kojot byl dost vlezlý a čekal až mu něco hodíme. Tak jsme si ho vycvakli a jeli dál.
Údolí Smrti NP, Kalifornie

Krátce jsme zavítali i do nočních ulic Las Vegas a hřebem byla vodní show před hotelem Bellagio. Táta tohle místo přetrpěl a ráno se jelo dál.
Las Vegas, Nevada

Pro rodiče poprvé a pro mě už potřetí v Zion NP. Protože i domorodci měli prázdniny, tak byl park neskutečně narvaný,  což ale nic nezměnilo na tom, že je to můj nejoblíbenější NP v Utahu.
Zion NP, Utah

Vrcholová značka americké Geologické Služby na vyhlídce Observation Point, našem první cílu
Zion NP, Utah

Že by motýl?
Zion NP, Utah

Řeka Virgin River v kaňonu The Narrows. Tahle říční tůra je už skoro srdeční záležitost. Luxus. Tentokrát se teda v řece čekali fronty.
Zion NP, Utah 

Tahle pochodujete většinu času. My nakonec prošli celý  otevřený úsek v délce  13  km a ani jsme se nerozpustili.
Zion NP, Utah

Poslední den na cestě přes návratem do SLC jsme zastavili v ráji červených skal "the hoodos".
Bryce Canyon NP, Utah

V zimě to tu se sněhem vypadá trochu méně červené.
Bryce Canyon NP, Utah

V jednom z vyhloubených průchodů
Bryce Canyon NP, Utah

Na poslední čtyři dny se rodiče beze mě vydali na sever do Yellowstonu. Tady při zastávce u  parožního oblouku.
Jackson, Wyoming

I z fotek se mi znovu potvrdilo, že tenhle vulkanický bazén plný mikroorganismů  je to nejhezčí, co je tu k vidění.
Yellowstone NP, Wyoming

Bizonů je tu tolik, že je člověk vnímá jako u nás krávy za plotem. No, oni to vlastně jsou takové velké chlupaté krávy.
Yellowstone NP, Wyoming

Předposlední den a poslední tůra k přírodním termálním bazénům Fifth Water Springs
Pohoří Wasatch, Utah

Pohodička byla, ale zas tak dlouho jsme se neohřáli, protože dost pařilo.
Pohoří Wasatch, Utah