Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

24. srpna 2015

Treky v Nebeských horách Kyrgyzstánu


Po loňském úspěšném výletě na Kavkaz do Arménie a Gruzie jsme s Martinem chtěli ještě něco stihnout dříve, než odjedu na rok do Kanady. Transsibiřská magistrála i ostrovní ráje Atlantiku - Madeira či Azory - nakonec padly z důvodů finančních, časových i jiných. Ale na pomoc nám přišla srpnová akce turecké letecké společnosti Pegasus Airlines, která nabízela zpáteční letenky do střední Asie a dávala na výběr mnoho termínů. Tak posledního července slovo dalo slovo a druhý den jsme kupovali letenky s odletem za dva týdny do hlavního města Kyrgyzstánu, Biškeku. 13. - 23. srpna 2015 jsme tedy strávili v téhle hornaté zemi plné jezer, ledovců, šikmookých domorodců, maršrutek, soch Leninů, krav, koní a jurt. A naše cesta rozhodně stála za to, i když byla fyzicky dost náročná.

Fotky najdete později ZDE.




Vzhledem ke stěhování do Kanady nemám čas se rozepisovat, tak to vezmu aspoň stručně. Ve čtvrtek jsme se z Prahy přes Istanbul nočním letem přesunuli do Biškeku, kam jsme dorazili v pátek ráno. Okamžitě jsme se s dvojicí Čechů šábli o taxík a následně z hlavního "autovakzálu" odjeli maršrutkou po severním břehu kyrgyzského moře, jezera Issyk-Kul, do východně položeného Karakolu. Tam se stal naší základnou Nice Hostel. Hned v sobotu jsme po nakoupení zásob vyrazili na těžko na třídenní trek pohořím Těrskij-Alatau, a to konkrétně na trek k jezeru Alakol. Cesta vedla z Karakolu v nadmořské výšce 1900 m asi 15 km (7-8 hodin) skrze přednádherné Karakolské údolí do 3000 m a našeho prvního kempu Sirota pod jezerem Ala-kol. Druhý den jsme pokračovali k jezeru Alakol (3500 m) sevřeného mezi horské velikány a přes sedlo Alakol pass (3830 m) až dolů do osady Altyn Arashan (2500 m), která leží ve stejnojmenném údolí. Naprosto unaveni jsme po 9 hodinách pochodu rádi využili možnosti koupele v místní "baně" napájené 42°C vodou z místních vulkanických pramenů. V pondělí už nás čekal "jen" 5-hodinový sestup do vesnice Ak-Suu (1900 m), odkud jsme jeli maršrutkou zpět do Karakolu. V úterý nebylo Martinovi nejlépe a teklo to z něj všemi stranami, takže jsem se sám vypravil na půldenní výlet do nedaleké vesnice Jeti-Oguz s množství červených skal a starým sanatoriem ze sovětských časů. Ve středu jsme se opět dali do pohybu a opustili Karakol. Na 3 hodiny jsme zastavili ve vesnici Tosor na jižním břehu jezera Issyk-Kul, abychom se vykoupali na jedné z nejlepších pláží, kde jsem kdy byl. Jemný písek všude, křišťálově čistá voda ideální teploty, málo lidu a čtyřtisícovky s ledovci na obou stranách jezera = 4,5 z 5 hvězdiček. Půl hvězdičky dolů jenom za odpadky tradičně rozházené po okolí. Postsovětské národy tohle prostě moc netrápí. Následně jsme chytli maršrutku do Biškeku, kam jsme dorazili večer již značně znaveni. Poprvé a naposledy jsme se vyspali na posteli v jednom místním guesthousu uprostřed Biškeku. Doplnili jsme zásoby a nabrali informace na náš druhý a poslední plánovaný trek v pohoří Ala Archa na jih od Biškeku. Biškek je ošklivé, v létě rozpálené, město ... není moc o co stát. Ve čtvrtek po obědě jsme po úmorné jízdě několika maršrutkami dorazili do výchozího bodu našeho treku - Alplager (2150 m). Cílem 3 denního treku byl vrchol Pik Učitěl. Ve čtvrtek jsme museli vyběhnout pěknou porci metrů do základního tábora ve stanovém městečku u horolezecké chaty Raceka (3 370 m). Pohoří Ala Archa je výrazně sušší než Těrskij-Alatau, ale i tak pěkné. V pátek vyrážíme nalehko na vrchol. 1200 výškových metrů přímo nahoru sutí není žádná sranda, ale dá se. A tak si já i Martin zapisujeme nový nejvyšší vrchol - Pik Učitěl (4 552 m n. m.). Čísla se liší dle zdroje, ale budiž, bereme tento průměr. Martin překonal loňský Aragats (4091 m) a u mě padá dva roky starý výstup na Grays Peak (4 453 m). V sobotu už jen sestupujeme do Alplageru a přes Biškek míříme na místní letiště. V neděli brzo ráno nám to letí domů. Cesta domů byl dlouhý horor, ale výlet za to stál.

chůze Karakolským údolím

posádka výletu - já a Martin

Karakolské údolí - ledovce, lesy, louky, meandrující řeky a tuny koní

ovesná kaše s jablkem a kávou v po ránu zmrzlém kempu

jezero Akakol a za ním 5-ti tisícové vrcholy pohoří Těrskij-Alatou

maršrutka z Ak-Suu do Karakolu

červené skály nad sanatoriem Jeti-Oguz

vyřezávaná dřevěná pravoslavná katedrála v Karakolu

koupačka v kyrgyzském moři, jezeru Issyk-Kul

základní kemp po Pik Učitělem, chata Raceka v pohoří Ala Archa

ledovec Ak-Sai nad chatou Raceka jak viděno z Pik Učitělu

rozlámané ledovce v pohoří Ala Archa